Stankovič Andrej
* 22.06.1940 - † 12.07.2001
* Prešov
0%
Stankovič Andrej - Životopis
* 22. 6. 1940, Prešov (Slovensko)† 12. 7. 2001, Praha
Básník a překladatel
Vyrůstal v národnostně smíšené rodině důstojníka Slovenské a poté Čs. armády. Dětství prožil postupně v Prešově, v Ružomberoku (1944–1946), v Praze (1946–1950, zde začal navštěvovat obecnou školu), v Trenčíně (1950–1951) a Turnově (1951–1952). Od roku 1952 rodina žila v Jičíně, kde Stankovič absolvoval jedenáctiletou střední školu (maturita 1957). Poté byl přijat na FF UK, kde nejprve studoval novinářství a od 1958 češtinu a dějepis, studia však nedokončil. Usadil se v Pardubicích, kde se živil jako dělník (mj. jako podnikový dřevorubec v Synthesii Pardubice) a později jako laborant a dokumentátor. Základní vojenskou službu vykonával 1962–1963 (mj. v Levoči a Spišském Podhradí, propuštěn ze zdravotních důvodů). Od 1966 znovu studoval, tentokrát knihovnictví a vědecké informace nejprve na Institutu (později Fakultě) osvěty a novinářství, po převedení oboru pak na FF UK, kde 1975 studia uzavřel obhajobou práce Význam Josefa Floriana pro rozvoj české krásné knihy. Během studií pracoval jako bibliograf v Čs. rozhlase (1966–1971), jako noční hlídač v Národní galerii (1972–1973) a v národním podniku Triola (1973–1977). Po podpisu Charty 77 ztratil zaměstnání, nějaký čas pracoval jako figurant národního podniku Geofyzika (1977–1978), poté jako noční hlídač v autodílně a nekvalifikovaný dělník-čerpač v Hydrogeologickém průzkumu. Současně působil ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a spolu s Václavem Malým psal anonymní články a glosy pro periodikum Infoch. 1980–1983 pracoval v kotelně, 1984–1988 jako domovník, od srpna 1988 pobíral stipendium oxfordského nakladatelství Claredge Press. 1990 byl nejprve krátce zaměstnán opět jako čerpač, poté působil v prověrkové komisi Ministerstva spravedlnosti ČR. Od října 1990 byl knihovníkem Kanceláře prezidenta republiky.
Stankovič debutoval jako básník 1965 v Tváři, do níž psal též své první filmové recenze, dále tiskl v měsíčnících Sešity pro mladou literaturu a Slovenské pohľady (Bratislava). Během tzv. normalizace tiskl v exilovém časopise Paternoster (Vídeň); filmové recenze publikoval rovněž v samizdatových Lidových novinách (1988) a 1989 v ineditním čtvrtletníku pro politiku a kulturu Sport. Po 1989 přispíval do Literárních novin, Respektu, Filmu a doby, Revolver Revue, Kritické Přílohy Revolver Revue, Střední Evropy, Iniciál, Prostoru (Zlín), Hostu, Babylonu aj. Sbírky Noční zvuk pionýrské trubky a Patagonie, jejichž vydání bylo 1969 znemožněno, vyšly později v samizdatovém souboru Poezie (Edice Expedice 1979, dále obsahuje sbírky Osvobozený Babylon. Slovensky Raj a Elegie); Osvobozený Babylon byl samostatně vydán také v edici Petlice (1979); soubor Verše byl opsán v jihlavské Predikaci (po roce 1983), v samizdatu koloval i výbor Z rukopisných sbírek Andreje Stankoviče (b. n. , b. d. ). V samizdatu Stankovič dále uveřejnil soubor Variace, Kecybely, Elegie, Nikdycinky (BB, Edice Expedice 1984) a rozšířenou verzi diplomové práce o Josefu Florianovi (s. n. 1982, Edice Expedice 1983, s tit. Okradli chudého. Příběh Josefa Floriana).
Přispěl do samizdatových sborníků Tempo 1 (Brno 1968), Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975), Pohledy 1 (Petlice 1976), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám – Peťákovi (1975), Nějakej vodnatelnej papírovej člověk: Jiřímu Němcovi k jeho pětačtyřicátým narozeninám a Martinu Jirousovi k jeho návratu z Mírova (1977), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Petlice 1978), Fandovi (1979, věnováno Františku Pánkovi), Co dům dal (s. n. 1978, Petlice 1980), Betlém. Škola české grotesky (1980), Sborníky undergroundu 1975 (Edice Expedice 1981), Oslovení. Laudatio Z. N. (1982, věnováno Zdeňku Neubauerovi), Z pěstiček zaťatých (1982, věnováno Janu Skácelovi); Kešot (1983, věnováno Karlu Švorčíkovi); Petruščin sborník (1983; ed. Petruška Šustrová), Písačky pro Dominika Tatarku (Petlice 1983), Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986), Karlu Srpovi k padesátinám (1986); Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, tiskem Mnichov 1989, Praha 1991), Almanach 1988 (1988), Světlá lhůta (1989; věnováno Jiřímu Grušovi), Sborník Milanu Balabánovi k šedesátinám (1989) a do ročenek Z Obsahu 1984, 1988. Uspořádal samizdatovou antologii básníků undergroundu Už na to seru, protože to mám za pár... (Edice Expedice 1985), jeho básně vyšly též v souboru Mikuláš Medek: Texty (1995). Napsal úvod k Hrám Stanislava Mráze (Edice Expedice 1979). Samizdatově vydal soubor Dub a tele Alexandra Solženicyna (po 1974). Básnické texty Andreje Stankoviče zhudebňoval mj. undergroundový písničkář Jim Čert (= František Horáček).
Stankovič překládal z polštiny (Czesław Miłosz, mj. Zotročený duch, smz. edice Renega 1981) a příležitostně spolu se svou ženou Olgou Stankovičovou (* 1945) z angličtiny (Carlos Castanedo, John Ronald Reuel Tolkien), mj. pro Kritický sborník, Listy a Infoch. Přeložil básně v knize George Orwella Hold Katalánsku a Ohlédnutí za španělskou válkou (přel. Gabriel Gössel, smz. edice Renega 1980). – Spolurežíroval dokument Papierové hlavy (1995, s Dušanem Hanákem, Viliamem Jablonickým, Martou Šímovou a Pavlem Taussigem). – V kruzích přátel přezdíván od 60. let Nikolaj; pod jménem Nikolaj Stankovič publikoval v Infochu.
Již básněmi ze 60. let, shromážděnými ve sbírkách Noční zvuk pionýrské trubky a Patagonie, vstupoval Stankovič vědomě do konfrontace s poezií tradičně filozofující a lyrizující. Smysl jeho textů vyrůstal ze záměrné dekonstrukce jednotlivých vět, veršů i celého tvaru básně, z neustálého zpochybňování čtenářova vědomí skrytých souvislostí. Stankovičovy verše tak často navazovaly na poetiku dětských říkánek a deklamovánek, neopíraly se o účelové řazení asociací, nýbrž o eufonickou stránku řeči, o zakódované hudební spojnice ve výstavbě básně, specifické zvukové analogie a rovněž o dominantní úlohu rýmu a rytmu. Jejich originální metaforika vzniká porušováním jazykových i sémantických konvencí, je hrou s mnohoznačností a nekonečnými kombinatorickými možnostmi slovní magie. V samizdatové sbírce Osvobozený Babylon (později zahrnuté do výboru Variace, Kecybely, Elegie, Nikdycinky) přistoupily k této poetice i motivy literárního vyobcování a základní tóninou Stankovičovy tvorby se stal sarkasmus a ironie. Jeho výpověď nyní míří do vysoce intelektuálních rovin a zároveň stále setrvává ve stylizované výrazové banalitě, v poloze fragmentární hospodské lamentace prostoupené groteskní a bizarní imaginací. Její součástí je metoda parafráze a stylistické perzifláže (mj. i folkloru) a také hojné využívání významových potencí, které přináší užití jiných jazyků (angličtiny, latiny, zejména však slovenštiny a ruštiny). Soubor „variací, dedikací, elegií a torz“ To by tak hrálo, aby nepřestalo je složen z textů vznikajících v 80. a především v 90. letech. Představuje zejména Stankovičovy aforistické reminiscence světa disentu a undergroundu a jeho kritické a bilancující glosy nových hodnotových kánonů a uměleckých konvencí. Bibliofilie Obskurník je výborem nepublikovaných veršů ze 70. až 90. let.
Příspěvkem k dějinám české knižní kultury je Stankovičova kniha (původně diplomová práce) Význam Josefa Floriana, později přepracovaná s titulem Okradli chudého. Veškeré texty, které Stankovič věnoval Josefu Florianovi byly vydány ve druhém díle Stankovičových Spisů ve svazku Josef Florian a Stará Říše, který obsahuje i bibliografický soupis staroříšských tisků, jenž je zde otištěn poprvé. Třetí svazek Spisů Co dělat, když Kolja vítězí shrnuje Stankovičovy nebásnické texty, tedy kritiky, eseje, předmluvy a doslovy ke knihám jiných autorů, vzpomínky, ale též drobné texty, jako např. anketní odpovědi, jež psal mezi lety 1968 a 2001 a uveřejňoval je zejména na stránkách časopisů Tvář, samizdatových Lidových novin, Revolver Revue a Kritické přílohy RR a v deníku Lidové noviny. Tematicky se jedná zvláště o kritické a metakritické texty o filmu a polemiky, v nichž reflektuje český kulturní a mediální život včetně jeho zákulisí; poslední oddíl souboru nabízí různorodé texty vzpomínkového charakteru, portréty osobností české a slovenské kultury a pozdravy přátelům.
BIBLIOGRAFIE
Poezie a práce a o literatuře: Význam Josefa Floriana (bibliografický přehled, komentář, Mnichov 1983; přeprac. a rozšíř. s tit. Okradli chudého, 1998); Osvobozený Babylon. Slovensky Raj (BB 1992; poprvé v samizdatu 1979); Variace, Kecybely, Elegie, Nikdycinky (BB 1993; poprvé v samizdatu 1984); Noční zvuk pionýrské trubky, Patagonie (BB 1994; poprvé v smz. souboru Poezie, 1979); To by tak hrálo, aby nepřestalo (BB 1995); Obskurník (BB 1999, bibliofilie).
Souborné vydání: Spisy Andreje Stankoviče (Triáda, vychází od roku 2008, plánovány jsou 3 svazky, dosud vyšel svazek č. 2: Josef Florian a Stará Říše, soubor textů věnovaných Josefu Florianovi, 2008, ed. L. Bartoňová; a sv. 3: Co dělat, když Kolja vítězí, výbor nebásnických textů 2008, ed. M. Špirit).
Překlady: Cz. Miłosz: Zotročený duch (1992, s J. Bellingem); H. P. Lovecraft: Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy (1992, s dalšími).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Podoby (1967); Podoby 2 (1969); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980); Generace 35–45 (Mnichov 1986); Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Tvář. Výběr z časopisu (1995); Škola české grotesky (2002).
Uspořádal a vydal: Car Osten (J. Lukeš): Dekadentův lós (výbor, 1999, s M. Pluháčkem-Reinerem); I. M. Jirous: Magorovy dopisy (2005, se Z. Jürgensovou).
'Životopis autora Stankovič Andrej'