• Životopis
• Tvorba (5)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Procházková Markéta - Životopis

* 25. 9. 1963, Praha 
 
 
Básnířka, hudební skladatelka a pedagožka
 
Vyrůstala v rodině knihovnice-dokumentátorky a projektanta jaderných elektráren. Po absolvování pěti ročníků ZDŠ (v průběhu čtyř let) začala Markéta Procházková v roce 1974 studovat klavír u Vladimíra Topinky na Hudební a taneční škole při Konzervatoři v Praze. Sólový klavír a skladbu studovala od roku 1978 na Konzervatoři u Ilji Hurníka, varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky; po maturitě (1982) zde pokračovala v následném vyšším odborném studiu a absolvovala roku 1984 jednak vlastní skladbou Koncert pro klavír a smyčcový orchestr (provedeno 1984 v Domě umělců, dirig. Přemysl Charvát), jednak teoretickou prací Výchova dítěte ke skladbě a všestranné tvořivosti. V letech 1982–1986 studovala na Hudební fakultě AMU skladbu u Josefa Ceremugy (absolutorium pracemi Ludwig van Beethoven: Fantazie a moll pro klavír, sbor a orchestr op. 80. Analýza díla a jeho srovnání s Ódou na radost a Varhanní sonáta Jiřího Dvořáčka. Rozbor skladby, jakož i vlastními skladbami Sextet pro flétnu, smyčcový kvartet a klavír a Concertino pro hoboj, anglický roh, klavír a orchestr). Roku 1990 získala na Hudební fakultě AMU pedagogickou aprobaci pro vyučování skladby na konzervatořích a hudebních školách. Vedle vlastní skladatelské tvorby se tak Procházková věnuje též soukromému vyučování žáků nejrůznějších věkových kategorií i pedagogické práci na pražských základních uměleckých školách; vyučuje hru na varhany a klavír, umění skladby zpřístupňuje netradičními pedagogickými postupy.

 
První verše Markéty Procházkové byly uveřejněny již v předškolním věku (Mateřídouška), od poloviny 70. let přispívala verši i prozaickými pracemi do periodik: Lidová demokracie, Mladá fronta, Svobodné slovo, Rudé právo, Večerní Praha, Vlasta, Květy, Sluníčko, Sedmička pionýrů, Čs. rozhlas, Literární měsíčník, Mladý svět, Tvorba, Naše rodina, Anno Domini aj. – Od dětství se také úspěšně zúčastňovala různých literárních soutěží (Strážnice Marušky Kudeříkové, Generace) a několikrát zvítězila v Soutěži skladatelských talentů. Zkomponovala řadu vokálních, komorních a symfonických skladeb, z nichž sama některé předvedla na koncertech. Řadu těchto veřejných hudebních produkcí rovněž vydala na CD nosičích ve vlastním hudebním vydavetelství ASGAR (Tajemství černého plátna, Klavírní dialogy, Rozdenívání, Romantické ozvěny), dosud neprovedeny a v rukopise zůstávají balety Stvoření světa a Goblénie. Je autorkou hudby ke kreslenému filmu Kremnické pávy (1976, Bratislava, režie Vladimír Kavčiak). Spolupracovala s Československým rozhlasem a Československou televizí, její verše byly často uváděny v pořadech poetických divadelních scén (Viola, 1978 zde též samostatný pořad Zůstaň) a v komponovaných pořadech hudby a poezie pro Památník národního písemnictví, pražské Planetárium (audiovizuální pořad Vesmír v nás, prem 1981). Texty Markéty Procházkové zhudebnili mj. Zdeněk Lukáš (kantáta pro smíšený sbor, žesťový kvintet a klavír Jsem této země zpěv, prem 1985, 1986 uvedena na Pražském jaru v programovém bloku Hold českého pěvectva životu a míru), Milan Slavický (cyklus pro soprán, flétnu, klarinet, violu a klavír Zůstaň s námi, lásko, 1979) a Marek Kopelent (melodram Nářek ženy, skladba pro herečku, sedm žesťových nástrojů, čtrnáct ženských hlasů a dětský sbor na vlastní texty a verše M. P. , prem. 1981). Verše Markéty Procházkové zazněly i v inscenaci hry Alexandra Kutěrnického Jako bychom se ani neznali... v Národním divadle v Praze (prem. 1978, režie Miroslav Macháček; původní název hry: Nina, rozmn. 1976, překl. Jana Klusáková). Její básně rovněž inspirovaly řadu drobných výtvarných děl Karla Svolinského.

 Sbírkou Sny bez přístřeší vstoupila Procházková do české literatury na sklonku 70. let jako talent, jenž s lehkostí píše verše prostoupené dětskou naivitou, téměř oproštěné od básnických ozdob, leč navzdory autorčinu mládí myšlenkově i jazykově velmi vyzrálé a neotřelé. Dospívající básnířka jimi vyslovovala bolestné obrazy nenaplněného bytí a citu a současně i svou touhu stát se součástí širšího společenství, zahrnujícího vedle lidí a jejich vztahů i celý předmětný svět. Konfesí je sbírka Vítání světla: se smyslem pro vnitřní rytmus básně i pro zvukomalbu zde autorka pojímá báseň jako neadresné lyrické vyznání – milostné či všezahrnující, vždy ovšem nesoucí etické poselství o nezastupitelnosti něhy a lásky v životě. Ryze milostné motivy převládají ve sbírce Na prahu lásky, v níž je však básnická výpověď již oslabována bohatou, místy však monotónní metaforikou. Celek její poezie však vždy příznačně směřuje ke gnómicky vyjádřeným obecným pravdám a motivům povyšujícím okamžiky všedního dne k platnosti symbolu, odkazujícího k zázraku života a lásky.

BIBLIOGRAFIE
Poezie: Sny bez přístřeší (BB 1979); Vítání světla (BB 1981); Na prahu lásky (BB 1984); Abeceda pro mrňousky (předškoláčky i prvňáčky), oživlá písmenka (říkadla pro děti s notacemi, 2008, il. Z. Filip).
Výbory: Vzkáži vám po trávě (scénář dvoudílného pásma z veršů M. P. a Markéty Hejné, rozmnož. , 1982, eds. A. Berková, Z. Šimanovský); Podej mi ruku (BB 2000, zde též BB z nevydaných sbírek Hry se slovy, Nekamenujte studánky, Praze; il. K. Svolinský).
Příspěvek v almanachu: Žeň Marušky Kudeříkové 1978 (1979).
Partitury - vlastní skladby M. P. : Zasněný valčík (skladba pro klavír, in Mladí skladatelé dětem, 1983 ); Procitla louka (písně pro dětský hlas a klavír na vlastní texty, 1987).
Partitury - skladby jiných autorů na texty M. P. : Milan Slavický: Zůstaň s námi, lásko (cyklus pro soprán, flétnu, klarinet, violu a klavír na texty M. P. , 1979); Josef Ceremuga: Praze (skladba pro smíšený sbor, 1983); Zdeněk Lukáš: Poselství hudby – The message of music, op. 180 (ženské sbory na texty M. P. s doprovodem klavíru, Fish Creek1998, Praha 2005). Ctirad Kohoutek: Jistoty nejprostší. Dva mužské sbory na slova Markéty Procházkové a Ivana Skály (1985).
Záznamy vystoupení na CD: Tajemství černého plátna. Improvizace na obrazy Alexandra Oniščenka (1999, interpret. M. P. a Alexander Shonert aj. ); Klavírní dialogy. Klasická improvizace pro dva klavíry (2000, interpret. M. P. a Jan Frank); Rozednívání. Inspirace hudbou staletí (2006); Podej mi ruku (2001; hudebně-literární pořad); Romantické ozvěny. Hudební reflexe slavných skladeb minulosti (2001, variace na klasické skladby, interpret. M. P. , Pavel Kloub, Dagmar Vaňkátová aj. ).


'Životopis autora Procházková Markéta'