Petříček Miroslav
* 21.10.1925 - † 12.06.1996
* Vrchotovy Jamovice u Sedlčan
0%
Petříček Miroslav - Životopis
* 21. 10. 1925, Vrchotovy Janovice (u Sedlčan)† 12. 6. 1996, Praha
Literární kritik a historik, překladatel
Narodil se v rodině majitele malého koloniálu. Jeho syn Miroslav Petříček (* 1951) je filozof a překladatel filozofické literatury – Za studií na reálném gymnáziu byl Petříček koncem války totálně nasazen u Junkerswerke v Praze. Po maturitě (1945) začal na FF UK studovat estetiku a dějiny umění, vysokoškolská studia však z osobních důvodů nedokončil. 1948 krátce působil v redakci Rudého práva. Druhým rokem základní vojenské služby (1948–1950) se stal redaktorem armádního deníku Obrana lidu, kde setrval – později jako voják z povolání – až do 1952, od 1953 zastával v hodnosti podplukovníka funkci ředitele nakladatelství Naše vojsko. Po odchodu z armády (1958) se stal na tři roky tajemníkem Sdružení nakladatelských podniků, 1961–1963 pracoval jako redaktor beletrie ve Státním nakladatelství politické literatury a 1963–1970 byl redaktorem a posléze vedoucím redaktorem prózy v nakladatelství Čs. spisovatel. 1971 odešel do trvalého invalidního důchodu.
Publikoval od 1951. Do 1969 postupně přispíval literárněkritickými pracemi (zprvu též verši a reportážemi) do Obrany lidu, Rudého práva, Nového života (1954–1958 člen redakční rady), Literárních novin (Literárních listů, Listů), Května, Plamene, Listů Klubu přátel poezie, Hosta do domu (od 1963) aj. V 70. a 80. letech časopisecky nepublikoval a uplatňoval se výhradně v lektorské činnosti (posudky pro nakladatelství Práce, Vyšehrad, Blok). Po 1989 uveřejňoval recenze v Nových knihách, Tvaru a Literárních novinách. Autor medailonků a doslovů k básnickým dílům Františka Branislava, Zdeňka Kriebela, Viléma Závady a k prózám Karla Matěje Čapka Choda, Anny Marie Tilschové, Miloše Václava Kratochvíla, Karla Nového, Jarmily Glazarové a Milana Kundery. V 50. a 60. letech používal šifry mp (zejména v Novém životě a Literárních novinách), pk, (-pk-), od 1990 užíval šifer mpk (v Nových knihách) a pek (v obnovených Literárních novinách).
V první polovině 50. let Petříček časopisecky publikoval i entuziastické, dobovým schematismem poznamenané verše, celoživotně se však věnoval především literární kritice. Zpočátku psal zejména o soudobé české poezii, záhy však stejnou měrou i o současné próze, přičemž svůj výchozí, převážně ideografický přístup k literatuře postupně překonával zájmem o tvárnou stránku díla a umělecko-estetickou problematiku, avšak jeho recenzní činnost nadále zůstávala bez zřetelných metodologických východisek. Ve svých vrcholných příspěvcích z druhé poloviny 60. let, publikovaných zejména v časopise Host do domu, dosáhl Petříček hutného, nepopisného projevu a výraznějších kritických akcentů. Z jeho běžné recenzentské produkce se vymykají dvě knižní publikace. V Glosách k současné české poezii se Petříček v druhé polovině 50. let pokusil v typologizujících portrétech pěti básníků (Vítězslav Nezval, Vilém Závada, František Hrubín, František Branislav, Zdeněk Kriebel) vylíčit svár české poezie s literárním dogmatismem a schematismem poúnorového období. Monografii o Oldřichu Mikuláškovi z přelomu 60. a 70. let pak pojal jako průvodce motivickou a myšlenkovou vrstvou básníkova díla.
Po dvacetileté publikační pauze Petříček od počátku 90. let znovu rozvíjel bohatou recenzentskou aktivitu, tentokrát převážně informativního typu a vlídně chápavého ladění, zaměřenou téměř výhradně k próze.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Glosy k současné české poezii (studie, 1957); Oldřich Mikulášek. Rozpory a jednota tvorby (monografie, 1970).
Překlady: B. Kellermann: Bloud (1980); W. Raabe: Červená galéra (1982); P. Schreier: Očima pěvce (1986); J. Roth: Job (1991).
Uspořádal a vydal: Česká povídka 1918–1968 (1968, s K. Drábkovou a O. Rafajem); F. X. Šalda: O poezii (1970, s B. Svozilem).
'Životopis autora Petříček Miroslav'