Opasek Anastáz
* 20.04.1913 - † 24.08.1999
* Vídeň
0%
Opasek Anastáz - Životopis
* 20. 4. 1913, Vídeň (Rakousko)† 24. 8. 1999, Rohr (Německo)
Básník, katolický kněz, organizátor exilového kulturního života, autor pamětí
Vlastním jménem Jan Opasek. Pocházel z řemeslnické rodiny, která se 1919 přestěhovala z Vídně do Kolína, kde také studoval na reálném gymnáziu. Po maturitě (1932) vstoupil do řádu sv. Benedikta v Praze-Břevnově a přijal řádové jméno Anastáz. Na duchovní formování jeho osobnosti měli značný vliv emauzský benediktin Method Karel Klement a Josef Florian ze Staré Říše. Po noviciátě (1932–1933) studoval Opasek teologii v Praze (1933–1935) a Římě (1935–1938), kde získal doktorát z bohosloví. Na kněze byl vysvěcen 11. 7. 1938 v Praze, v září téhož roku jmenován převorem břevnovského kláštera a 1947 zvolen jeho opatem. Během zdejšího působení vytvořil z břevnovského kláštera neformální centrum kulturních aktivit, jež spojovaly řadu osobností české literatury a umění (Břetislav Štorm, Miroslav Venhoda, Timotheus Vodička, Karel Schulz, František Lazecký, Vlastimil a Vladimír Vokolkovi, Alfred Fuchs aj. ). 1949 byl Opasek zatčen a 1950 odsouzen na doživotí za „velezradu a špionáž pro Vatikán“. Po amnestii 1960 byl propuštěn, bylo mu však zakázáno vykonávat kněžské povolání. Pracoval jako stavební a skladištní dělník, od 1967 jako správce depozitáře grafické sbírky Národní galerie v Praze. 1968 dostal státní souhlas k výkonu kněžského povolání a krátce byl výpomocným farářem v kostele Panny Marie Vítězné (u Pražského Jezulátka), 1969 byl rehabilitován. V prosinci 1968 odešel do SRN, kde působil v benediktinském opatství v Rohru. 1990 se vrátil do vlasti a stal se arciopatem benediktinského kláštera v Praze-Břevnově.
Přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Lidové listy, Archa, Neděle, Řád, Praporec (časopis břevnovských benediktinů), Cesta pokoje (informační časopis českých benediktinů, 1947–1948), Nový život (Řím), Národní politika, České slovo (oba Mnichov) aj. 1972 založil Opasek s Vladimírem Neuwirthem katolické laické sdružení Opus bonum, které organizovalo rozsáhlou kulturní, vydavatelskou a přednáškovou činnost.
Přispěl do samizdatových sborníků Panu Bohuslavu Reynkovi (1967, ed. Vlastimil Vokolek) a Muž dvojí konverze: Alfred Fuks (edice Přátelé 1989); doslovem doprovodil soubor Křesťané a Charta 77 (bez datace, bez uvedení editora). Dokument AnastázOpasek natočila v rámci cyklu GEN Věra Chytilová (1993).
Opasek začal básnickou tvorbu knižně publikovat v 70. letech, již od prvotiny Katakomben des Heute také prostřednictvím německých překladů Franze Petera Künzela či simultánních vydání české a německé verze. Jeho poezie má převážně meditativní charakter; přírodní a místopisné motivy i příležitostné momentky z cest jsou převáděny na společného jmenovatele, jímž je spojitost prožívaného i myšleného s Boží přítomností ve světě (Obrazy, Život upřen do Středu). Propojení osobního prožitku s teologickou reflexí – jež často dává Opaskovým veršům ráz modlitby a adorace – ovlivňuje také autorovo tíhnutí k výrazové oproštěnosti a jazykové jednoznačnosti, která nehledá oporu v metafoře. Jazyková prostota veršů je dána básníkovým soustředěním na elementární jevy a stavy, v nichž touží odhalit základní konstanty lidské existence; četné sakrální motivy i kulturněhistorické reminiscence jsou povětšině uváděny do obecně lidského kontextu. Významnou roli v Opaskově tvorbě hraje rovněž prožitek exilu, a naopak básníkův vztah k domovu jako místu, do něhož se ve vzpomínkách často vrací a o jehož svobodu Boha prosí.
Důležitým pramenem pro poznání Opaskovy lidské i umělecké osobnosti, jeho domácích a exilových kulturních aktivit i činnosti sdružení Opus bonum jsou paměti Dvanáct zastavení.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie (všechny překlady do němčiny F. P. Künzel): Katakomben des Heute (něm. , BB, Mnichov 1973); Obrazy (BB, Řím 1974; 1993); Život upřen do Středu (BB, něm. s tit. Leben, festgelegt auf die Mitte, Mnichov 1976; česky: rozšíř. , Mnichov 1978); Er-fahrungen (něm. , BB, Mnichov 1978); Podvečerní hudba (BB, Mnichov 1979); Vyprahlá krajina (BB, Mnichov 1980); Dvakrát dvanáct básní. Zweimal zwölf Gedichte (BB, Mnichov 1983, simultánní české a něm. vydání); Slova a slovo. Wörter und das Wort (BB, Mnichov 1987, simultánní české a něm. vyd. ); Z té dálky – Aus jener Ferne (BB, Mnichov 1990 simultánní české a něm. vyd. ); Dvanáct zastavení (vzpomínky, 1992, ed. M. Jirásková; doplněné vyd. 1997).
Souborné vydání: Život upřen do Středu: Básně z let 1968–1990 (1995, ed. J. Šícha).
Účast v týmové práci: Svatý Benedikt 480–1980 (Řím 1980, s M. Verzichem a R. Valíkem).
Ostatní práce: Regula Benedicti = Řehole Benediktova (1998, průvodní slovo).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Slovo a naděje (Řím 1978); Únor očima vítězů i poražených (Kolín nad Rýnem 1979); Almanach české zahraniční poezie (Mnichov 1979); ... a co si o tom myslíte vy? (Mnichov 1986); ... a když se řekne Voskovec (Kolín nad Rýnem 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově (katalog výstavy, 1993, též angl. a něm. ).
'Životopis autora Opasek Anastáz'