Mravcová Marie
* 08.09.1947
* Praha
0%
Mravcová Marie - Životopis
* 8. 9. 1947, PrahaLiterární a filmová historička
Rozená Navrátilová, její otec byl úředníkem. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Břevnově (1965) byla Mravcová přijata na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, v roce 1967 však přešla na FF UK, kde studovala obor čeština – estetika a později i dějiny a teorii filmu. Studia bohemistiky ukončila 1972 diplomovou prací Karel Čapek jako literární kritik. Protože v této době byla manželkou Ladislava Mravce (* 1946), vězněného za politickou činnost ve Svazu studentstva, mohla začít pracovat pouze jako poštovní doručovatelka (současně dokončila státnicí i druhý obor). Od roku 1974 byla odbornou referentkou dramaturgického útvaru Filmového podniku hl. m. Prahy. 1976 byla přijata do ÚČSL, kde působila většinou v oddělení teorie (PhDr. 1978 prací Čapkovy výpravy na okraj literatury; CSc. 1985 prací Dialektika faktu a fikce v umělecké próze). Dlouhodobě působila jako lektorka Pražského filmového klubu (1976–1989). V roce 1993 přešla na katedru české literatury FF UK. Od 1991 rovněž přednáší na FAMU dějiny světové literatury. V roce 2002 se habilitovala v oboru teorie filmové a multimediální tvorby prací Tematizovaná zprostředkovanost vyprávění.
Mravcová publikovala v časopisech Čtenář (1972–75), Film a doba (od 1974), Česká literatura, Literární měsíčník, Iluminace, Slovenské pohľady (Bratislava), Literární noviny, Dokořán, Český jazyk a literatura, Host aj.
Marie Mravcová se v oboru literární vědy programově zdržuje velkých koncepcí historických i teoretických, spíše se důvěrně přimyká ke konkrétnímu dílu jako jeho pečlivá a zaujatá vykladačka se smyslem pro odstíny stylu. Přitahuje ji především typ prózy „realistické“, svým tvarem na první pohled méně okázalé, právě na ní pak citlivou interpretací ukazuje, jak i dílo vzdálené formálnímu experimentu může být vnitřně bohatou významovou strukturou (povídky a arabesky Jana Nerudy, Karla Poláčka, Marie Majerové, Marie Pujmanové, Jarmily Glazarové). Jarmile Glazarové věnovala Mravcová také monografii Umělecké dokumenty a romány, sledující slohové a kompoziční proměny na spisovatelčině cestě od zápiskové, vzpomínkové a dokumentární prózy k románovému útvaru. Silnou stránkou interpretací Marie Mravcové se přitom stalo osobité využití možností srovnávací literární stylistiky: při rozboru výsledný text konfrontuje s jeho předchozími vývojovými stadii nebo jinými příbuznými texty. Tento postup Mravcová rozvinula i v souběžných rozborech literárních děl a jejích filmových přetlumočení. V souboru studií Literatura ve filmu se věnovala srovnání sedmi filmů z let 1966–1984 s jejich literárními předobrazy (díla Ivana Sergejeviče Turgeněva, Johna Fowlese, Ivana Alexandroviče Gončarova, Jaroslawa Iwaszkiewicze, Edwarda Morgana Forstera, Sofokla a Františka Hrubína). Důraz přitom kladla na významovou nerozpojitelnost literárního východiska a nově vzniklého audiovizuálního tvaru a na analýzu tvůrčího rozměru střetu literatury s odlišným znakovým systémem a odlišnými výrazovými prostředky. Stejnou metodu užila i v souboru interpretací světových literárních děl ve filmu Od Oidipa k Francouzově milence.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře a filmu: Umělecké dokumenty a romány. Zrod a tvar čtyř prozaických děl Jarmily Glazarové 1936–1940 (monografie, 1987); Literatura ve filmu (soubor studií, 1990); Od krále Oidipa k Francouzově milence (2001).
Účast v týmových pracích: Spoluvytvářet pravdu zítřka (1982); Rozumět literatuře 1. Interpretace základních děl české literatury (1986); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů (1987); Průvodce po světové literární teorii (1988); Česká literatura 1945–1970. Interpretace vybraných děl (1992); Český Parnas. Vrcholy české literatury 1970–1990 (1993); Proměny subjektu 2 (1994); O poetice literárních druhů (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995).
Příspěvky ve sbornících: Česká a slovenská literatura od Února k současnosti (1978); Film a literatura. Filmový sborník historický 1 (1988); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Karel Poláček 1892–1992 (1992); Česká a slovenská kinematografie 60. let. Filmový sborník historický 4 (1993); Hlavní téma: psychologická próza (1994); Osudový vlak (1995); Literatura v literatuře (1995); Normy normalizace (1996); Žena – jazyk – literatura (1996); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Hledání expresionistických poetik (2006); Holokaust – šoa – zaklada (2007).
Uspořádala a vydala: J. Bednář: Hvězdná tuláctví (1989); Z. Havlíček: Neviditelný (2006, s N. Mlsovou).
'Životopis autora Mravcová Marie'