Mertlík Rudolf
* 14.05.1913 - † 28.07.1985
* Praha
0%
Mertlík Rudolf - Životopis
* 14. 5. 1913, Praha† 28. 7. 1985, Praha
Básník, překladatel
Narodil se jako nemanželské dítě tovární dělnice. Do dvanácti let vyrůstal u pěstounů, poté byl poslán na domovskou obec do Lhotky u Červeného Kostelce, kde dokončil místní měšťanskou školu (1927). Pracoval jako pomocný dělník v cementárně v Obořišti u Příbrami, v tiskárně v Příbrami, Červeném Kostelci a České Skalici. Od 1929 večerně studoval gymnázium v Hradci Králové. Maturoval 1937 a v témže roce začal na FF UK studovat latinu a řečtinu (1937–1939), během listopadových událostí 1939 byl však jako student zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po návratu (1942) se učil tiskařem v Hradci Králové a začal profesionálně překládat (Publius Ovidius Naso). Po válce dokončil studia na UK (1946) a učil na státním reálném gymnáziu v Praze. Po únoru 1948 byl nejprve vyloučen ze státní služby pro nesouhlas se školskou reformou (spis Nebezpečí jednotné školy), později odsouzen za protistátní činnost a od listopadu 1953 do května 1960 vězněn ve Valdicích (rehabilitován byl 1990). Od začátku 70. let byl donucen opět se publikačně odmlčet (mj. i pro dopis neschvalující odmítavý vztah Jarmily Glazarové k Miladě Horákové) a musel překládat pod propůjčenými jmény.
Přispíval především do Zpráv Jednoty klasických filologů. Láska k antice se promítla také do Mertlíkovy popularizátorské činnosti a do práce na knižnici Antická knihovna, kterou založil a řídil (nakladatelství Svoboda, od 1969). Do řady knih přeložil verše (např. Vladimír Binar: Poutníkův labyrint světa, 1982; Jan Lehár: Nejstarší česká epika, 1983; Anežka Vidmanová: Sestra Múza, 1990).
Mertlíkova poezie z počátků jeho literární činnosti se obracela k prožitkům vlastního neradostného dětství a k proletářské tematice (Když dítě osiří), nabývala i podoby nenáročných lyrických vzpomínek na první lásky, studentské prázdniny a krásy přírody (Smuteční úsměvy). – Mertlíkův tvůrčí přínos ovšem spočívá v jeho činnosti překladatelské, v níž se – v protikladu k dobovým normám socialistické kulturní politiky – snažil rozvíjet tradice antické a latinsky psané literatury středověku. 1947 vstoupil Mertlík do diskusí o způsobu překládání antické literatury a o oprávněnosti parafrází. Dával přednost „věrnému překladu před volným tlumočením“ a často i kompilačnímu překladu konzervujícímu úspěšná řešení předchůdců. Význam jeho překladatelského díla je dán jak širokým rozpětím žánrovým (poezie, próza, drama, převyprávění pro mládež), tak i záběrem časovým. Z řecké a římské literatury se Mertlík zaměřil na díla stylisticky náročná (Ilias, Odysseova dobrodružství), na díla dosud nepřeložená, či přeložená jen zčásti (první souborný překlad Ovidiových Listů milostných aj. ), tematicky pak v popředí jeho zájmu stojí poezie milostná (Ovidius, O lásce a milování). Druhou významnou oblastí Mertlíkova překladatelského zájmu je žákovská literatura, středověké satiry a parodie a humanistická literatura (Písně žáků darebáků, Ďábel a papež, Dopisy tmářů).
BIBLIOGRAFIE
Poezie a práce o literatuře: Když dítě osiří (BB 1928); Smuteční úsměvy (BB 1930); Zlatý zámek (BB 1931); Písničky bez not (BB 1931); Stříbrná váza (BB 1934).
Převyprávění: Starověké báje a pověsti (pro ml. , 1968; rozšíř. 1972); Příběhy lásky od nejstarších dob až do pozdního středověku (1968, též ed. ); Příběhy Odysseovy (pro ml. , 1969); Polykratův prsten (pro ml. , 1986, též ed. ).
Překlady: P. Ovidius Naso: Listy milostné (1943) + Žalozpěvy (1943; rozšíř. 3. vyd. o Listy z Pontu a Listy milostné, 1966) + Lásky, Listy milostné, Umění milovati, Jak léčiti lásku (1963, s I. Burešem) + Umění milovati (úprava překl. I. Bureše, 1965) + Písně lásky a žalu (1965, s I. Burešem, též ed. ) + Kalendář, Žalozpěvy, Listy z Pontu (1966, s I. Burešem) + O lásce a milování (1969, s D. Svobodovou, též ed. ) + Proměny (1974, úprava překl. I. Bureše, pod jménem R. Hoška) + Verše z vyhnanství (1985, s I. Burešem); Propertius: Elegie (1945, s V. Šrámkem); Tibullus: Láska a mír (1946); Zpověď Archipoetova (bibliofilie, 1946); Písně žáků darebáků (1. díl 1948, s R. Krátkým, oba též ed. , 2. díl 1951, s R. Krátkým, oba též ed. ; souborně 1970; scénické provedení s tit. Kantor Barnabáš a žáci darebáci, prem. 1971); Sebrání písní potulného cechu studentského (1948, s R. Krátkým, též ed. ); Kronika Zbraslavská (1952, s A. Pavlů a F. Heřmanským); Dopisy tmářů (bibliofilie, 1953, též ed. ); Ďábel a papež (středověké latinské satiry, 1953, s R. Krátkým); Římská lyrika (1957, s F. Stiebitzem, bez uvedení jména, též ed. ); H. Sachs: Masopustní hry a šprýmy (1957, bez uvedení jména; pět her přešlo s titulem Masopustní šprýmy do rozmnož. vyd. , l992); C. Orf: Carmina Burana (1961; překl. do něm. 1962); Catullus, Tibullus, Propertius: Triumvirové lásky (1964, s O. Smrčkou, který přeložil Catulla; 2. vyd. 1973, s tit. Pěvci lásky, bez uvedení jména); J. Řezbář: Cronica domus Sarensis (1964, vydání latinského textu se souběžným českým překladem, s M. Zemkem a J. Pohankou); Poslední růže (výbor ze staré řecké lyriky, 1964, též ed. ); Antické novely (1965, s dalšími); Dobrodružství paní Anežky. Výbor z německých prozaických švanků (1966, též ed. ); Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti (1966, s J. Hejnicem) + Živá tvář Erasma Rotterdamského (výbor, 1985, s M. Svatošem); Plutarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů 1, 2 (1967, s dalšími); Charitón: O věrné lásce Chairea a Kallirhoy (1967); E. Lambert: Aríon, Delfín ( 1968, in E. L. , Delfín); Homér: Odysseova dobrodružství (výbor, 1968, též ed. ); Čtení z antiky (rozhlasový cyklus četby ze starověkých myslitelů, 1969, s dalšími); Verše o víně (1969, s dalšími, též ed. ); Antické tragédie (1970, obsahuje: Euripidovy hry Hippolytos, Ifigenie u Taurů, Helena, s F. Stiebitzem); Q. Horatius Flaccus: Vavřín a réva (1972, s J. Pokorným, bez uvedení jména); Horatius: Vavřín a réva (1972, s J. Pokorným, bez uvedení jména); S. Brant: Loď bláznů (1973, bez uvedení jména); Claudianus: Únos Proserpiny (1975, s J. Nechutovou, bez uvedení jména); Z myšlenek Theognidových, Verše na rozloučenou (in Músaios: Héró a Leandros, 1974, s J. Novákovou, bez uvedení jména); Sofoklés: Oidipus na Kolónu, Filoktétés, Tráchíňanky, Aias (in Tragédie, 1975, pod jménem V. Dědiny); Lucanus: Farsalské pole (1976, s J. Nechutovou, bez uvedení jména); Svět ezopských bajek (1976, s V. Bahníkem a R. Kuthanem, pod jménem J. Valeše); Písně pastvin a lesů (1977, s dalšími, pod jménem V. Dědiny); Euripidés: Trójanky a jiné tragédie (1978, s F. Stiebitzem, pod jménem O. Valešové) + Hippolytos a jiné tragédie (1986); Homér: Ilias (1980) + Odysseia (1984); Nejstarší řecká lyrika (1981, s dalšími); Apollon a Múzy (1982, též ed. ); Obrázky z řeckého života (1983, s R. Hoškem a F. Stiebitzem); Zbav mě mé tesknosti (výbor z české a latinské světové tvorby středověku a renesance, 1983, překlad latinské skladby); Karel IV. Vlastní životopis (bibliofilie, 1985); N. Eugenianos: O lásce Drosilly a Charikla (1987); Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku (1990, s dalšími); Dobrodružství lásky. Řecký román (2001); scénicky: H. Sachs: Masopustní hry a šprýmy (1971).
Ostatní práce: Přehled nauky o latinských pádech (gramatická příručka, 1934); Nebezpečí jednotné školy (publicistický spis, 1947).
Účast v týmových pracích: Slovník antické kultury (1974, bez uvedení jména).
Příspěvky ve sbornících: Chléb poezie (1945); Život na bloku (1945); Odboj čs. studenstva (1945).
Vydal: Homér: Odysseia (1967, překl. O. Vaňorného).
'Životopis autora Mertlík Rudolf'