Medek Jiří - Životopis
Prozaik a publicistaNarodil se v rodině právníka; otec JUDr. Zdeněk Jan Medek (1919–1992) publikoval kulturněhistorické stati a je autorem rozsáhlého spisu Do slunce a do mrazu (1982), pojednávajícího o situaci reformovaných církví po tolerančním patentu. Bratranci Vladimír Medek (* 1940) a Pavel Medek (* 1952) jsou překladateli ze španělštiny a angličtiny. – V rodišti Medek vychodil ZDŠ a v letech 1966–1969 se učil knihkupcem. Po vyučení vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání (mj. archeologické vykopávky, zeměměřičské práce). V letech 1971–1972 byl propagačním textařem ve vydavatelství Rudého práva, od roku 1973 byl v týdeníku Tvorba redaktorem přílohy LUK (Literatura – Umění – Kritika). V roce 1976 působil dva měsíce v sekretariátu Československého kulturního a informačního střediska ve Varšavě, pak se jako volný literát věnoval publicistice. V letech 1979–1981 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Práce, 1982–1984 opět volným literátem, od konce roku 1984 do září 1989 v divadelní a literární agentuře Dilia referentem pro propagaci české literatury v zahraničí. V letech 1989–1990 byl redaktorem Literárního měsíčníku, přejmenovaného na Literární revue, a po jejím zániku zástupcem vedoucího redaktora A–Almanachu autorů. V letech 1991–1993 byl redaktorem Nového Dikobrazu, od května 1993 do poloviny 1994 redaktorem humoristického týdeníku Podvobraz. 1994–1995 redigoval v Zemských novinách přílohu Náš domov, 1995–1998 byl redaktorem revue pro vztah umění a byznysu Dotyk, 1999–2002 programovým pracovníkem Galerie hlavního města Prahy, poté ve svobodném povolání.
Debutoval 1969 v Pop Music Expresu a v brněnském mládežnickém měsíčníku Kurýr. Poté prózami a publicistikou postupně přispíval do sobotní přílohy Mladé fronty, Zemědělských novin, Tvorby, Kmene, sporadicky publikoval v Divokém víně, Svobodném slově, Vlastě, Květech, Literárním měsíčníku aj. V A–Almanachu autorů uveřejnil novelu Paví pláč (1992). Několik jeho próz v 70. a 80. letech zpracovaly pro vysílání Československý rozhlas a Československá televize. Pro časopisy příležitostně překládal z polštiny a slovenštiny. – Používá pseudonymů Jiří Janko, Jiří Mrak, Jiří Jan a šifer jm, m, M, med.
Medek se jako prozaik etabloval v první polovině 70. let ve sborníku publikovanou prózou Jako strom, jako kámen a na jejím základě vzniklou knihou Píšťaličky. Od této prvotiny psal drobné novely a povídkové miniatury (převážná část sbírek Všechny barvy duhy, Ptáček ve studni, Ústa plná oblázků, Čtvrtá láhev medoviny). Zprvu své prózy situoval především na venkov, později spíše do městského prostředí. Ačkoli některé z nich (novela Příběh) nepostrádají pevnější epickou osnovu, většinou jsou komponovány po zákonu lyrické asociace motivů a reakcí étericky načrtnutých postav, s důrazem na chvějivou atmosféru situace. Medkův v zásadě umělecky nevýbojný lyrismus se nejzdařileji uplatňuje při sondování jemných pohybů lidského nitra, zvláště pak při postihování citových krizí a konfliktů postav na přelomu dětství a dospělosti, sledovaných na pozadí přírodního dění anebo i hektického velkoměstského života. Medkovu tvorbu 70. a 80. let charakterizuje rovněž zdůrazňování běžně chápaných hodnot dítěte, rodiny, domova i rodu, dělnosti člověka a lidské vstřícnosti, přirozené krajinné i sociální integrity, a také zahledění do sféry poněkud staromilsky prezentovaného venkova. Z tohoto tradicionálního vidění skutečnosti vybočují dvě libeňské novely publikované na počátku 90. let. První z nich, Čirikloro, sleduje s prvky exoticky folklorními melodramatický nonkonformní milostný vztah stárnoucího muže a mladičké cikánky. Druhá, návazná novela Paví pláč (in A–Almanach autorů 1992), obráží v poloze blízké módním akčním filmům a dráždivé literatuře současné zdrsnění životních způsobů, zejména u mladistvých.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Píšťaličky (P 1974); Příběh (P 1975); Všechny barvy duhy (PP 1976); Ptáček ve studni (PP 1978); Ústa plná oblázků (PP 1985); Čtvrtá láhev medoviny (PP 1988); Čirikloro (P 1991).
Příspěvky ve sbornících: Čas, kterým mládí jde (rozmnož. , 1970); Mně se tu líbí (1972); Cesta (1974); Všedný deň (Bratislava 1979); Příběhy našich let (1980); Příběhy o lidech a zvířatech (1980); Příběhy se záhadou (1983); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Příběhy o maminkách (1989); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001).
'Životopis autora Medek Jiří'