• Životopis
• Tvorba (1)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Máša Antonín - Životopis

Režisér, scénárista a dramatik
 Pocházel z rodiny obchodníka. V letech 1946–1948 byl žákem gymnázia v Příbrami, po jeho zrušení školskou reformou přešel na ZŠ. Od 1950 studoval na příbramské Vyšší hospodářské škole a od 1954 novinářství a český jazyk na FF UK. 1956 studia přerušil a pracoval jako redaktor Vesnických novin v Poděbradech. 1957–1962 absolvoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU (prací Od sběru materiálu k filmovému scénáři). Poté působil ve FS Barrandov jako dramaturg, scenárista a režisér. S nástupem tzv. normalizace byl nucen odejít 1971 ze zaměstnání a jeho filmové a televizní scénáře byly staženy z výroby (Ženy náš osud, Sen o míru, Zabíjet je snadné, Dobrá věc se podařila). Spolupracoval s FS Gottwaldov a Čs. televizí, od 1977 začal pracovat také pro divadlo. V roce 1990 se vrátil do FS Barrandov a zde působil jako vedoucí tvůrčí skupiny. Po zániku studia (1991) odešel na venkov, do Dolních Hbit, kde od té doby trvale žil. V 60. letech pracoval ve vedení Unie českých filmových a televizních umělců (FITES), znovu pak v letech 1990–1991.
 Povídky Máša publikoval v Sešitech pro mladou literaturu (1967 zde scénář Ženy náš osud), úvahy pak v periodikách Divadlo a Záběr. Je autorem scénářů k filmům: Turista (1962, r. + sc. Evald Schorm), Místo v houfu (1964, r. Václav Gajer, Zdeněk Brynych a Václav Krška), Každý den odvahu (1964, r. Evald Schorm, sc. + Evald Schorm), Lidé z maringotek (1966, r. Martin Frič, sc. + Martin Frič, podle Eduarda Basse), Prázdniny pro psa (1980, r. Jaroslava Vošmiková), Co je vám, doktore? (1984, r. Vít Olmer, sc. + Vít Olmer a Zdeněk Svěrák). Řadu svých scénářů si také sám režíroval: Bloudění (1965, r. + Jan Čuřík), Hotel pro cizince (1966), Ohlédnutí (1968, podle Mileny Honzíkové), Rodeo (1972, podle Karla Štorkána), Proč nevěřit na zázraky (1977), Skřivánčí ticho (1989), Byli jsme to my? (1990, podle vlastní divadelní hry Noční zkouška). Řada jeho filmů získala domácí i zahraniční ocenění na festivalech. – Pro Čs. rozhlas přepsal scénář filmu Proč nevěřit na zázraky (uvedeno jako hra pro děti s tit. Zázrak, 1986). – Pro Čs. televizi Máša napsal, případně i režíroval inscenace Bertillon 162 (1975, r. Zdeněk Mika, podle Jesúfa Fernándése Santose), Vánoční stromek (1983, r. Jana Semschová, na motivy Michela Bataille), Návštěvní hodiny (1985, r. Pavel Háša), Vítězná prohra (1989, r. Eva Sadková) a Zápas o člověka Nelibu (1991, r. Antonín Máša). Pro Slovenskou televizi napsal večerníčkový seriál Třináct stránek z památníčku (1985, r. Miroslav Sobota).
 Již od 60. let se filmový scenárista a příležitostný dramatik Antonín Máša soustřeďuje především na příběhy zachycující lidské úsilí o znovuobnovení potřebných životodárných hodnot, často v situacích obecného rozkladu a celkového společenského úpadku. Jeho texty vyrůstají ze střetu protikladných charakterů, postojů a přístupů k světu: nejčastěji zobrazují tragický konflikt mezi citově bohatou bezelstnou opravdovostí a protřelým, cynickým pragmatismem, konfrontaci jedincovy vůle k zodpovědnému činu s blazeovaným světem nudy, prázdna a morální pustoty (filmové scénáře Každý den odvahu, Skřivánčí ticho, drama Zpověď dítěte svého věku). Obrazy takového světa hrají v Mášových dramatech významnou roli a mnohdy mívají povahu maškarních defilé, tragikomických scén ze společenských večírků, plných výstředních figur (filmový scénář Hotel pro cizince). Mášovi protagonisté prokazují svým osamoceným bojem za naplnění čistého ideálu, obhajobou víry v mravní řád, v pozitivní smysl existence romantický charakter. Postupně přitom sílí apelativní ráz Mášovy tvorby, která se stává obžalobou života postaveného na konzumu a poukazuje na bezostyšnost lidského počínání, zbaveného veškerých nadosobních hodnotových kritérií (Mrtvá živá voda, Podivní ptáci). Témata politické zvůle, masmediálních manipulací i téma devastace životního prostředí jsou přitom u Máši vždy odkazem na selhání mravní a citové (filmový scénář Co je vám, doktore? ). V divadelních hrách usiluje autor rovněž o experimentální využití možností divadelního prostoru (Rváč), jinde činí jedním z obsahů díla „hru na divadlo“ (využití televizní techniky ve hře Noční zkouška inscenované na scéně divadla Laterna magika).

BIBLIOGRAFIE
Drama: Rváč (D, rozmnož. , 1979, i prem. , variace na téma I. S. Turgeněva); Mrtvá živá voda (D, rozmnož. , 1989, i prem. ); Zpověď dítěte svého věku (D 1993, i prem. , podle A. de Musseta); Podivní ptáci (D 1996, i prem. ); scénicky: Ani slovo o lásce (1981); Noční zkouška (1981); Vivisekce (1987).
Příspěvek ve sborníku: 3 1/2 podruhé (1969).

'Životopis autora Máša Antonín'