• Životopis
• Tvorba (48)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Martínek Vojtěch - Životopis

Prozaik, básník, literární a divadelní kritik a historik, esejista

 Pocházel z druhého manželství zchudlého kožešníka. Při studiích na českém gymnáziu v Moravské Ostravě (1900–08) se udržoval kondicemi a od 1901 hlavně publikováním článků, črt, povídek a básní, od 1905 i vydáváním kompilačních literárních příruček. Od 1904 bydlel v hutnické kolonii ve Vítkovicích u staršího nevlastního bratra – strojvůdce v hutích. 1908–13 studoval na české univerzitě v Praze zprvu klasickou filologii a filozofii, ale po roce přestoupil na obor čeština a němčina (zapůsobili na něho zvláště profesoři Jaroslav Vlček, F. X. Šalda, T. G. Masaryk, František Drtina). 1912 pobyl semestr na univerzitě v Bonnu. Titul PhDr. získal 1916 prací Hálek a polský romantismus. Během studií pracoval v Národní jednotě slezské a v akademickém spolku Odra. 1914 nastoupil na české gymnázium v Moravské Ostravě, kde učil až do svého odchodu do výslužby 1947 (s přerušením 1941–45, kdy byl na vlastní žádost penzionován). Navzdory křehkému zdraví pracoval Martínek všude, kde to vyžadoval život průmyslového kraje se složitými národnostními i sociálními poměry. Byl obecním tajemníkem v Hrabůvce (1915–19, dnes součást Ostravy), dramaturgem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1919–23), na jehož zřízení se podílel, budoval Městskou knihovnu ve Vítkovicích (1920–22), pracoval v tiskové sekci čs. plebiscitní komise pro Těšínsko (1919–20, sám napsal dvě publikace a podílel se na dalších devíti), rozvíjel širokou osvětovou činnost. Byl jednatelem (1915–20) a předsedou (1946–48) Moravského kola spisovatelů, od 1936 předsedou ostravské pobočky Literárněhistorické společnosti, téhož roku jmenován členem České akademie věd a umění, od 1946 předsedou Společnosti Petra Bezruče v Opavě i literární sekce Sdružení slezských umělců, po 1949 stál v čele ostravské pobočky SČSS.
 Debutoval 1901 v časopise Jitřenka (pod pseud. V. Staněk), pak publikoval nejvíce v Ostravském deníku (pod řadou pseudonymů; od 1908 literární referent, od 1916 též divadelní referent) a v časopisech Radhošť (Frenštát pod Radhoštěm), Moravskoslezská revue (Moravská Ostrava), Besedy Času, Novina, Zvon (1924 zde na pokrač. román Jakub Oberva), Věstník Matice opavské (od 1936 Slezský sborník), Jeviště, Moravskoslezský sborník, Moravskoslezský deník, Černá země (všechny tři Moravská Ostrava), Rozpravy Aventina, Kolo, Naše Valašsko (Valašské Meziříčí), Ostravská Národní práce, České slovo (1936 zde román Zrádce národa), Ruch (1925 zde Povídka o Popelce), Nové slovo, Nová svoboda (Ostrava) a v ročence Rok lidovýchovné práce v širším Ostravsku. Ve Věstníku Matice opavské vyšla 1917 studie Slezsko v literatuře krásné (i sep. ) a ve Vlastivědném sborníku slezském 1925 studie Literární život slezský (i sep. ). Jako redaktor Moravskoslezského sborníku (1918–20, včetně beletristické přílohy Naše země), časopisu Černá země (1924–28, s Rudolfem Tlapákem), a především kulturní rubriky nedělní beletristické přílohy a románové přílohy Moravskoslezského deníku (1919–41, 1924 zde jako románová příloha cestopisné fejetony Z Litvy a o Litvě, 1928 román Plameny, 1931 román Země duní, 1936 Až na dno) uvedl do literatury řadu mladých autorů ze Slezska a severovýchodní Moravy (A. C. Nor, Zdeněk Bár, Jaroslav a Vilém Závadovi, Zdeněk Vavřík aj. ). V recenzní činnosti Martínek systematicky sledoval ostravskou činoherní scénu 1916–46. Od 1929 pravidelně spolupracoval s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu (přes 300 osobitě pojatých přednášek a fejetonů, v první polovině 30. let též rozhlasové hry Romance o Ondrášovi a Metodějova smrt). Podle jeho knih natočil režisér Alois Müller televizní seriály Kamenný řád (1976), Stavy rachotí (1983, oba sc. Otto Zelenka) a Černá země (1985, sc. Šárka Kosková). Miloš Hynšt zdramatizoval pro divadlo jeho román Země duní (rozmnož. , 1958, i prem. ), Jan Havlásek romány Jakub Oberva (rozmnož. , 1956, prem. 1955) a Kamenný řád (rozmnož. , 1960, i prem. ). Používal pseudonymů J. V. Hrubý, Pavel Modest, P. Modest, Václav Staněk, V. Staněk, dále Narcis Novosadský, Remos, Láďa Vašek, václav Stavěl, Václav Vyšín aj. (v počátcích literární činnosti), šifer Dr. V. M. , M. , m. , mk. , Mnk. , V. M. , V. Mk. , V. M-k. , V. Mnk.
 Martínek byl mnohostranná osobnost s širokým záběrem. Vedle učitelského povolání se uplatnil jako prozaik, básník, literární a divadelní kritik i historik, esejista, fejetonista, editor, redaktor časopisů, novin a sborníků, dramaturg, knihovník, osvětový a rozhlasový pracovník. Již jako gymnazista vydal pod pseudonymy několik kompilačních literárněhistorických příruček i souborů črt a povídek, jeho největší ctižádostí však bylo stát se básníkem. Martínkova poezie vyrůstala pod vlivem lumírovců, zvláště J. Vrchlického, avšak v historické epice a ve skeptické lyrice prvních sbírek přechodně následoval i J. S. Machara. Po překonání tragického životního pocitu dospěl k osobité lyrické notě v prosvětlených melodických verších sbírky Zahrada, později nalézal východisko z vnitřních krizí v přimknutí k domovu, představovanému krajinou dětství i průmyslovou Ostravou (Píseň o domovině). Martínkovo hledání opory u předků vyvrcholilo za německé okupace v jinotajných Monolozích Jury Třanovského. Jeho básnickou dráhu uzavírají sbírky Píseň nového dne, v níž bilancoval vlastní životní a uměleckou dráhu a oslavoval – někdy s dobovým zjednodušením – poválečný rozvoj kraje, místy s využitím volného verše, a Poslední sonety, s nadhledem pohlížející na svár života a smrti. Nejtrvalejší hodnotou z Martínkovy tvorby jsou prózy. Po syrových a bezútěšných záběrech ze života ostravského proletariátu, venkovských nádeníků a různých vyvrženců společnosti v raných pseudonymních knížkách (nejvyspělejší byl soubor Poslední noc Jakuba Hrona a jiné povídky) svedl zápas o překonání naturalismu a konvenčnosti v krajově bezpříznakové knize Pluh života.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Ze světa (črty, b. d. , 1905, pod pseud. J. V. Hrubý); Stručné dějiny literatury české (1905, pod pseud. Václav Staněk; přeprac. a rozšíř. 1926); Stručné obsahy ze spisů spisovatelův českých doby nové 1, 2 (1906; 1. přeprac. 1910 –12; 2. přeprac. 1920; 3. přeprac. 1925, pod pseud. Václav Staněk); Jiná krev (D 1907, pod pseud. Václav Staněk); Črty z Ostravska (PP, b. d. , 1908, pod pseud. Václav Staněk); Přehledy dějin literatur slovanských od prvopočátkův až na naši dobu (1908, pod pseud. Pavel Modest); Poslední noc Jakuba Hrona a jiné povídky (PP, b. d. , 1909, pod pseud. Václav Staněk); Cesty (BB 1909); Básnické dílo Petra Bezruče (studie, b. d. , 1909); Antika v poezii Macharově (brožura, b. d. , 1909); Josef Uher (brožura, b. d. , 1909, pod šifrou V. Mk. ); Alois Jirásek (b. d. , 1909); Eliška Krásnohorská (brožura, b. d. , 1910, pod šifrou M. ); Sešit sonetů (BB 1910); F. X. Svoboda (brožura, b. d. , 1910, pod šifrou V. Mk. ); Nová česká literatura 1–3 (brožury: 1. Poezie, 2. Povídka a román, 3. Drama, b. d. , 1910); Adolf Heyduk (brožura, b. d. , 1910); Karolína Světlá (brožura, b. d. , 1910); Emil Zola (brožura, b. d. , 1910); Žena v životě některých básníků českých 1, 2 (E, b. d. , 1910, bez uvedení jm. ); J. K. Šlejhar (brožura, b. d. , 1910, bez uvedení jm. ); Maxim Gorkij (brožura, b. d. , 1910, bez uvedení jm. ); Jan Kollár (brožura, 1910); Jakub Arbes (b. d. , 1910); Moderní literatura ruská (brožura, b. d. , 1910, pod pseud. Pavel Modest); Bjornstjerne Bjornson (brožura, b. d. , 1910, pod pseud. P. Modest); Pluh života (PP 1911); J. S. Machar (monografie, 1912); Jsme synové země (BB 1912); Básník silného češství. J. S. Machar (studie, 1914); Petr Bezruč (studie, 1917; přeprac. 1924); Zahrada (BB 1917; poté in Básně); Svatopluk (D 1918, i prem. ); Viktor Kamil Jeřábek (brožura, 1919); Tichá píseň (BB 1920; poté in Básně); František Sláma, slezský buditel, slezský lidový spisovatel... (brožura, 1920); J. S. Machar (brožura, 1920); Než se kořeny uchytí... a jiné povídky (1923; tit. stejnojm. próza samostatně 1934; přeprac. 1941; Povídka o Maryčce hříšnici samostatně a přeprac. , 1944); Jakub Oberva (R 1926, 1. díl trilogie Černá země); Povídka o Popelce (1926); Ráj srdce (BB 1926; poté in Básně); Z Litvy a o Litvě (FF cestopis. , 1926); Svět kouzel a divů (pohádky, 1927); Žena a peníze 1, 2 (R 1928); Básně (1929, obsahuje: Zahrada, Tichá píseň, Ráj srdce a nově cyklus Noci); Duhový pták (pohádky, 1929; přeprac. a rozšíř. s tit. Čarovné kvítí, 1943); Ostravská píseň (PP 1929); Plameny (R 1929, 2. díl trilogie Černá země; přeprac. 1954); Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930; přeprac. a rozšíř. s tit. U jasného plamene, 1946); Návrat (kapitola z románu Země duní, 1931); Kratochvilná historie nicméně zcela pravdivá... (P, bibliof. , 1931; poté in Tři větévky jalovcové); Duše Ostravy (P, bibliof. , 1931; poté in výbor Živné zdroje); Romance o Ondrášovi (P, bibliof. , 1931; poté in Tři větévky jalovcové); Země duní (R 1932, 3. díl trilogie Černá země; přeprac. 1954); Duše knih. Patero bibliofilské 2 (E 1934); Šetřte stařečka (F o P. Bezručovi, 1935); Na křižovatkách národního ducha (PP 1936); Tři větévky jalovcové (PP 1936; rozšíř. s tit. Větévky jalovcové, 1941); Zrádce národa (R 1936); Až na dno (R 1937; přeprac. povídka Proud z knihy Pluh života); Píseň o domovině (BB 1937); Kousek země (FF 1937); Pro české divadlo (PP 1937); T. G. M. 14. září 1937 (řeč na tryzně, bibliof. , 1937); Stavy rachotí (R 1939); Pochodně a světýlka (PP 1940); Koleda (novoročenka, 1940); Mistři černého umění (F 1940); Větévky jalovcové (PP 1941); Kamenný řád (R 1942, 1. díl stejnojm. trilogie); Trojí cesta Blažeje Potěšila (R 1942); Kalendář básníkův (BB 1943); Čarovné kvítí (pohádky, 1943); Metoděj Jahn (studie, 1943); F. X. Svoboda (studie, 1944); Povídka o Maryčce hříšnici (1944); Meze (R 1944, 2. díl trilogie Kamenný řád); U jasného plamene (pohádky, 1946); Jizva na tváři (R 1946); Monology Jury Třanovského (BB 1946); Mrtvým (B, soukr. tisk, 1946); Postavy mých románů (brožura, 1947); J. S. Machar (studie, 1948); Na cestách národního ducha (PP 1948, obsahuje: Na křižovatkách národního ducha, Pro české divadlo a přeprac. Pochodně a světýlka); Kus života (FF vzpomínkové, 1949; poté s románem Stavy rachotí); Píseň nového dne (BB 1952); Ožehlé haluze (R 1956, 3. díl trilogie Kamenný řád); František Sokol Tůma (monografie, 1957); Kamenný řád (Karolina) (dramatizace R, 1960, s J. Havláskem); Školní poznámky (zápisník, 1967, ed. A. Sivek).
Výbory: Čtverozvuk (BB, PP 1926, + F. Taufer + B. Beneš Buchlovan + A. Veselý); Zelená a černá domovina (BB, PP pro ml. , 1954); Pohádky (1957, ed. A. Sivek); Voda z dračí studánky (pohádky, 1965, ed. A. Sivek); Píseň starých lip (BB 1966, ed. O. Rafaj); Dar hadího krále (pohádky, 1971, ed. A. Sivek).
Souborná vydání: Dílo V. M. (Čs. spisovatel, 1957–1962, 8 sv. ); Vybrané spisy V. M. (Profil, 1965–1979, 11 sv. , ed. A. Sivek, L. Petr, V. Ficek, O. Rafaj, J. Svoboda, E. Sobková a J. Opelík; obsahuje rovněž jako sv. 8 Poslední sonety, BB 1976, ed. J. Svoboda, jako sv. 10 výbor z literární a kulturní publicistiky Živné zdroje, 1972, ed. V. Ficek); Stavy rachotí, Kus života (R, FF vzpomínkové, 1979); O královně života (pohádky, Profil 1981, ed. N. Otisková a L. Petr).
Ostatní práce: Utrpení lidu na Těšínsku (brožura, plebiscitní tisk, 1920, pod šifrou Dr. V. M. ); Z těšínské minulosti (brožura, plebiscitní tisk pro ml. , b. d. , 1920); Cesta ještě nezarostla (brožura o česko-slovenských kulturních vztazích, 1934; b. d. s tit. Cesta nikdy nezarostla).
Překlad: N. Lenau: Savonarola (b. d. , 1909).
Účast v týmových pracích: Československá vlastivěda, sv. 7 – Písemnictví (1933); Ottův slovník naučný nové doby (díl 5, sv. 2, 1939).
Příspěvky ve sbornících: Petr Bezruč a jeho kraj (1913); Národní čítanka (1918); Alois Mrštík, člověk a dílo (1925); Josef Kalus, člověk a dílo (1925); Metoděj Jahn, člověk a dílo (1925); V. K. Jeřábek, člověk a dílo (1926); Vlastivědný sborník slezský 2 (1926); F. S. Procházka, člověk a dílo (1927); Náš hlas. Almanach slezského písemnictví (1935); Sborník literárních úvah a vzpomínek k 75. narozeninám Čeňka Kramoliše (1937); Slezsko Bezručovi (1937); Kniha vzpomínek na Petra Bezruče (1937); Bezručův hlas (1940); Bezručův sborník (1947); Valentin Držkovic 1888–1948 (1948); Stav a úkoly literárněhistorického průzkumu Slezska (1949) aj.
Korespondence: M. Hynšt: Z korespondence romanopisce s dramatizátorem, Program Státního divadla Ostrava, 1958 (M. Hynštovi z 1955 a 1958); Petr Bezruč – V. M. , Vzájemná korespondence (z 1912–57, 1969, na tit. listě 1968, ed. A. Závodský); J. Šulc: Jak mně psal V. M. (J. Šulcovi z 1924–50), Listy Památníku Petra Bezruče řada 3, č. 14–15, 1971; K. Špaček: Co psal V. M. do Brušperka Karlu Špačkovi (z 1935–55), Těšínsko 1978, č. 1; B. Slavík: K počátkům tvorby V. M. (citace z dopisů R. Prombergrovi z 1904, F. S. Procházkovi z 1910–11, J. F. Karasovi z 1912, B. Slavíkovi z 1938), Studie o Těšínsku (1979); Vzájemná korespondence V. Závady a V. M. (z 1924–60, V. Závada O. Martínkové z 1961; 1981, ed. A. Závodský); A. C. Nor: Život nebyl sen 1 (výňatky z listů z 1924–55, 1994, ed. V. Novotný).
Uspořádal a vydal: J. S. Machar: Aforismy a myšlenky (citáty z básní, b. d. , 1910); J. Vrchlický: Myšlenky a aforismy (citáty z básní, b. d. , 1910); J. S. Machar. Výbor z jeho básnického díla (b. d. , 1912); O Slezsku a Ostravsku (sb. , 1912, též přisp. ); Z českého Parnasu (výbor z nové české poezie, 1912); Český humor (1913, V. M. neuveden); Z moravské poezie (1914); Hus a husitství v české poezii (b. d. , 1915); Pozdrav Moravy bratřím v poli (1915, M. V. neuveden); O Husovi a z Husa (sb. , 1915, totožné s tit. Husův kalendář na rok 1915, v němž je též kalendárium); Rodinný kalendář Nového lidu na rok 1916 (1916, s F. V. Pokorným a J. Chaloupkou); Ostravský památník (k 25. výročí ostravských středních škol, 1922, V. M. neuveden, též přisp. ); F. Sokol Tůma, člověk a dílo (sb. , 1926, též přisp. ); František Sokol Tůma. Ze vzpomínek přátel (1936); Od Ostravice k Radhošti (sb. , 1941, s J. Jurečkem, též přisp. ); Zemřeli, abychom žili. Pamětní list na počest popravených soudců a soudních zaměstnanců obvodu krajského soudu v Ostravě (1947); Velký zábavně-poučný kalendář Milotického hospodáře na rok 1947, 1948, 1949 (1947, 1948, 1949); Kahan nad černou zemí (k 50. výročí českého gymnázia v Ostravě, 1948, s O. Svozilem a A. Šáchou).


'Životopis autora Martínek Vojtěch'