Pekárková Iva - Životopis
Prozaička, publicistka a překladatelkaPo maturitě na gymnáziu studovala mikrobiologii a virologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, studií však těsně před dokončením zanechala a roku 1985 odešla do exilu. Po desetiměsíčním pobytu v uprchlickém táboře v Traiskirchenu u Vídně, kde si přivydělávala i jako uklízečka, získala roku 1986 za podpory nadace Amerického fondu pro uprchlíky povolení k odjezdu do USA; usadila se nejprve v Bostonu, kde pro tuto nadaci pracovala, a posléze v New Yorku. Tam se živila mj. jako číšnice a sociální pracovnice mezi etnickými menšinami v newyorské černošské čtvrti Jižní Bronx. 1988 si zvolila povolání taxikářky, na přelomu let 1988–1989 žila půl roku v Thajsku a zabývala se poměry v místních táborech pro utečence. V letech 1993 a 2000 strávila několik měsíců v Indii. Od roku 1997 žila v Praze, příležitostně překládala, působila v redakci Mladé fronty Dnes. V roce 2003 strávila skoro dva měsíce v Nigérii. Od roku 2005 žije v Londýně a pracuje jako taxikářka, zednice a tlumočnice.
Literární činnosti se věnuje od začátku 80. let. Před odchodem do exilu publikovala populárně vědecké články ze svého oboru v ABC, Živě a Sedmičce pionýrů. V zahraničí své prózy uveřejňovala v exilových časopisech Západ (Ottawa), Svědectví (Paříž), Paternoster (Vídeň) a ve Sborníku zaostřeného rozptýlení (New York), v angličtině publikovala povídky a články v severoamerických a kanadských magazínech (mj. The Idle, The New York Times, Sunday Supplement a Penthouse). Po roce 1989 v Čechách v periodikách Playboy, Cosmopolitan, Esquire, Marianne a v Lidových novinách, Právu a Mladá fronta Dnes. Na internetových stránkách iDnes. cz má od května 2008 svůj blog. V dokumentárním filmu Hrůzy a lesk New Yorku aneb Město, které neusíná (1994) vystupovala jako průvodkyně německého režiséra S. Steiberta.
Již před odchodem Pekárkové do exilu koloval strojopis jejích povídek i románové prvotiny Heslo double-sex (1981): orwellovského příběhu o totalitním státu, který v zájmu rovnosti učiní z obyvatelů hermafrodity. V knižním, v Bostonu napsaném debutu Péra a perutě vylíčila Pekárková historii české dívky, která se odhodlá bránit bezútěšné společenské atmosféře začátku 80. let v Čechách a vlastní depresi z přeideologizovaného a demoralizovaného světa neobvyklým gestem osobní nezávislosti: aby byla schopna vykonat charitativní akt, zvolí si povolání dálniční prostitutky. S přechodem do exilu se zrodilo klíčové téma autorčiny tvorby: situace a postoj cizince, „zmnožená“ identita člověka, jenž opustil svůj domov a kořeny, bytostná potřeba porozumět „druhému“ (člověku, městu, zemi, kultuře, události). Iniciační zážitky z přechodu do exilu, do jiné politické a společenské kultury, Pekárková ztvárnila v reportážní – opět částečně autobiografické – knize Kulatý svět, jejímž těžištěm jsou drastické zážitky z rakouského utečeneckého tábora. Próza Dej mi ty prachy je pokusem o svébytně ženský pohled na svět, a to jak v dílčích sociografických výjevech ze života nemajetných severoamerických imigrantů, Evropanů či Afričanů, tak v interpretaci multikulturního a postmoderního civilizačního světa Spojených států. Anglicky psaná próza The Scarz, kterou autorka sama přeložila pod titulem Gang zjizvených, vykresluje tragickou odysseu české dívky, která se i přes traumatické zkušenosti rozhodne zůstat v cizině. Do New Yorku je situována také následující próza Můj I. Q. , v níž prostřednictvím milostné epizody bílé emigrantky a míšeneckého potomka přistěhovalců Pekárková vykreslila bez příkras a náznaku sentimentu atmosféru newyorských ghett a charakter jejich obyvatel. Drsně romantické existování „bez cíle“ je zpříjemňováno převážně drogami, alkoholem a sexem, krátkodobými a pomíjivými známostmi.
Počínaje prózou Můj I. Q. Pekárková začala ve své tvorbě prohlubovat tematiku mezilidských vztahů (mileneckých, přátelských, sourozeneckých, rodičovských), jež u ní nemívají šťastný konec, často končí dokonce tragicky (vražda, sebevražda, náhlé úmrtí). Pro Pekárkovou je příznačné zdůrazňování tělesného prožívání. Tělem postavy vystupují ze své samoty, pronikají, alespoň chvilkově, k druhému i k městu. Atmosféra velkoměsta na pozadí této tematiky dominuje povídkovému souboru Láska v New Yorku. V této i další povídkové knize (Láska v Londýně) Pekárková mohla „zúročit“ svůj charakteristický styl: civilní mluva, nevyhýbající se nespisovnému jazyku a vulgarismům, originální, často groteskní přirovnání, ironie, smysl pro detail, věcné, realistické ladění próz, zájem o postavy z okraje společnosti či zdánlivě nevýrazné. Humorně-groteskní nádech získala tematika snahy o sebenaplnění prostřednictvím erotického vztahu v románu Sloni v soumraku. Ironicky pojatý banální milostný příběh, kopírující schéma harlekýnských románků, skrývá v podtextu příběh druhý: příběh zoufalé potřeby tělesného kontaktu, příběh přetrvávajících romantických iluzí o Západě jako „zemi zaslíbené“ u obyvatel tzv. třetího světa, i příběh nepřekonatelné rozdílnosti různých kultur.
Jinakost kultur autorský typ Pekárkové velice láká; naplno se tento zájem projevil především v cestopisně zaměřených prózách, inspirovaných autorčinými cestami po severoamerickém, africkém a asijském kontinentně. Knihu Třicet dva chwanů lze ještě charakterizovat jako autobiografickými zážitky inspirovaný román, v němž se na půdorysu vypravěččina pobytu v Thajsku znovu vrací téma vykořeněné existence věčného cizince. Hrdinčino hledání sebe sama je tu spojeno s reminiscencemi do období dospívání, poznamenaného smrtí matky a incestním zážitkem s vlastním otcem. Zároveň se tu rodí autorčina specifická poetika beletrizovaného cestopisu: prostupování žánru vzpomínek a žánru reportáže, poutavé vyprávění, schopnost zachytit ducha jiných míst, aniž by text upadal do hodnotících schémat a klišé, otevřenost svědectví, přiblížení cizích míst prostřednictvím sledu každodenních zážitků, subjektivních postřehů a osobitých, často ironií podkreslených úvah o viděném a prožitém. V knihách Šest miliard Amerik, Do Indie kam jinam či Najdža hvězdy v srdci (zachycující dvouměsíční pobyt v Nigérii) není autorčiným cílem podat „objektivní“ obraz země, nýbrž zprostředkovat čtenáři svůj osobní prožitek a zkušenost. – Dobrodružné a nejednou také dramatické životní peripetie Pekárkové, jež se často stávají námětem jejích knih, stejně jako její životní názory a postoje (např. stran feminismu) objasňuje knižní rozhovor Můj život patří mně.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Péra a perutě (P, Toronto 1989; 1992; doplněné vydání 1998); Kulatý svět (P 1993; revidováno 1997); Dej mi ty prachy (P 1996); Gang zjizvených (P 1998); Můj I. Q. (P 1999); Třicet dva chwanů (P 2000; též fotografie); Do Indie kam jinam (P cestopisná 2001; též fotografie); Najdža hvězdy v srdci (P cestopisná 2003; fotografie s Kennethem Osieme Odozi); Šest miliard Amerik (P cestopisná 2005); Láska v New Yorku (PP 2006); Láska v Londýně (PP 2008); Sloni v soumraku (P 2008).
Ostatní práce: Můj život patří mně (rozhovor 1998; rozmlouval V. Ševela).
Příspěvek v antologii: Nej... Povídky z Playboye (1997); Allskin (2000; angl. ); Miluj mě víc (2002); Schůzky s tajemstvím (2003); Možná mi porozumíš (2004); Panna nebo netvor (2004); Usměj se, Lízo (2004); Už tě nemiluju (2005); Zabij mě líp (2005); Ber, po čem toužíš (2006); Povídky pro Marianne (2006); Šťastné a veselé... (2006); Co z vás bude... (2007); Povídky o ženách (2007) ad.
Překlady: J. Mead: Hollywoodské povídky (1996); I. Fonsecová: Pohřbi mě vestoje: Cikání a jejich pouť (1998; s M. Marešem); T. Wolfe: Kyselinovej test (1999); K. Lette(ová): Panenka skákavá (2000) + Šílené krávy (2001); S. King: O psaní: memoáry o řemesle (2002); E. McLaughlin: Děvče k dětem (2003); H. Zahavi: Hříšný víkend (2008) ad.
'Životopis autora Pekárková Iva'