• Životopis
• Tvorba (5)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Mikulka Alois - Životopis

* 13. 8. 1933, Brno 
 
Malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf, autor divadelních her pro děti, pohádek, básní a próz pro děti i dospělé
 Vyrůstal v rodině dělníka. Od roku 1948 studoval grafické oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu v Brně (mat. 1952), kde ho mj. učil prof. Jan Brukner, a monumentální malbu v ateliéru prof. Jána Želibského na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (akad. malíř 1958). Od ukončení studií žije v rodišti; ve svobodném povolání se věnuje užité i volné výtvarné tvorbě (ilustrace, grafika, malba a plastika) a literární činnosti. Je členem Spolku českých umělců grafiků HOLLAR.
 
Přispíval do časopisů a novin Mladosť, Zornička (oba Bratislava), Mateřídouška, Svobodné slovo (příloha Kvítko), Sedmička pionýrů, Rovnost, Sluníčko, Moravské noviny, Zlatý máj, Věda a život, Roverský kmen (Liberec). Spolupracoval s Československým rozhlasem (adaptace vlastních pohádek zvláště pro relaci Hajaja) a s Českým rozhlasem (mj. po roce 2002 Dopisy Pepuši jako večerní četba na pokračování). Pro brněnské studio Československé televize napsal scénář pohádky Hastrmaní princeznička (1975, r. Jiří Vanýsek) a seriál krátkých pohádek, v nichž rovněž vystupoval jako kreslíř (Bezpečnostní zámek, Velmi smutné povídání o Smolíčkovi, Angelika a Napoleon, O Loktibradovi, vše 1995, O Kohoutce a Slepičkovi, 1996, vše r. Jiří Vanýsek); spolupracoval i se studiem bratislavským. Je autorem krátkých animovaných filmů Lev a cikánka a Pampúšik a modrí zajaci (Bratislava). Jako rozmnoženina byla šířena jeho autorská kniha Deník State Luis (1969), propojující ručně psaný text s obrazovou složkou. – Některé Mikulkovy literární práce pro děti byly jinými autory adaptovány pro profesionální i amatérské jeviště (Miloslav Linhard: O pokažené válce, prem. 1972, in Dětské loutkové divadlo. Repertoárový sborník pro dětské loutkářské soubory, 1983; Josef Mlejnek: O švestkové chaloupce a veselé školičce, Mladá scéna 1979/1980, č. 3; Karel Šefrna: Lesní balada, in sb. Dejte mi jitrnici, 1981; Vladimír Kubíček: Kouzelná dvířka aneb Skotačivá putování za napravením žáka Termofóra Rumpála, prem. 1982; Peter Scherhaufer – Jaroslav Milfajt: Aby se děti divily, prem. 1985; Blanka Luňáková-Josephová: Dům u pěti set básníků, prem. 1985; Věra Dřevíkovská: O palačinkové Pepince, in Malé jeviště 1989, Jan Prokeš: Mikulkovy pohádky, prem. 2007 aj. ). Na náměty jeho próz vznikla v 70. a 80. letech řada animovaných, převážně školních filmů (autoři: Petra Fundová, Nina Čampulková, Marie Satrapová, Z. Záborská, Miloslav Jágr, A. Juráčková aj. ).
Od začátku 60. let ilustroval knihy řady autorů (František Bartoš, Jaroslava Blažková, Korněj Čukovskij, Lubomír Feldek, František Gellner, Daniel Hevier, Ota Hofman, Edward Lear, Karel Ptáčník, Oldřich Sirovátka, Ondrej Sliacky, Anežka Šulová, Miloslav Topinka, Jan Vodňanský aj. , po roce 2000 Eva Kilianová, Josef Pospíšil, Leo Bacon Slanina, Karel Šiktanc, Jiří Vondrák, Jiří Žáček aj. ) i vlastní knížky pro děti. Vytvořil nástěnné malby, kamenné a dřevěné plastiky pro mateřské školky v Brně, Blansku, Letovicích a jinde. Absolvoval množství samostatných a kolektivních výstav domácích i zahraničních (mj. v Plovdivu, Stockholmu, Bělehradě, Tallinu, Frankfurtu nad Mohanem, Londýně, Mexico City, Rennes). Výstavy v letech 1961 v Brně a 1962 v Praze iniciovaly vznik jeho knihy Všelijaká koukátka malých i velkých uchechtánků, aby neměli dlouhou chvilku. Spolupracoval rovněž s divadlem; v 60. letech vystupoval jako kreslíř na scéně v představení Malý princ brněnského Divadla X. Byl autorem scénografie řady představení v Brně, Šumperku, Českých Budějovicích, Gottwaldově (Zlíně) a v Praze (mj. Jiráskova Lucerna, prem. Národní divadlo 2004). Roku 1996 obdržel ocenění Zlatá stuha za knihu O jelenovi s kulometem a jiné trampské skazky, totéž ocenění získal i v roce 1998 za Svět v obrazech. V roce 1998 byl rovněž poctěn Cenou města Brna za přínos literatuře pro děti. Ve výtvarné i literární tvorbě užívá pseudonymu State Louis.

 Celek Mikulkovy literární tvorby lze charakterizovat jako imaginativní hru s významy slova i obrazu, asociativně rozvíjenou zdánlivě nesourodými, naivistickými průniky dílčích motivů klasického literárního dědictví včetně pohádek, pokleslé literatury a technických i společenských reálií současné civilizace. Těsné sepětí ilustrace, literárního textu a grafické úpravy knihy (někdy přímo ručně psaná, s ilustrací nedílně propojená autorská kniha) přitom od počátku autorovu specifickou poetiku podtrhuje i zvýznamňuje.
Zpočátku byla Mikulkova tvorba primárně určena dětem; představují ji především autorské pohádky s prvky nonsensu. Již jeho první knížky pro nejmenší posunují krátké příběhy s postavami zvířat, lidí i věcí do fantazijních, často až groteskních poloh, jejichž hravá paradoxnost je dotvářena výtvarnou složkou (Aby se děti divily, O zvířátkách a divných věcech). V dalších, poeticky zbarvených, okouzlením z volného plynutí představivosti prostoupených pohádkách, je často mozaika drobných příběhů tematicky scelována do uzavřeného cyklu (O vynálezci dětských snů), v němž někdy autor vytváří iluzi imaginárního světa, vzdáleně navazujícího na fantazijní svět Lewise Carrolla (autorská kniha Kouzelná dvířka). Zvláště v delších dějových příbězích, v nichž se prostupuje svět pohádkových bytostí a svět reálný (Dům u pěti set básníků, autorská kniha O Pidižlovi Velikém) Mikulka využívá a zdůrazňuje rysy absurdity, četné v pozdějších pohádkových souborech (Kosmopohádky); od 90. let se v jeho pohádkách objevují perzifláže známých klasických pohádkových syžetů (Karkulka v maskáčích; Zlatí slavíci a jiné pohádky). Rovněž jako dramatik pro děti přešel Alois Mikulka od pohádky s realističtějším pojetím děje a etickým posláním příběhu (Šašulda a sluníčko) k pohádkovým groteskám rozvíjejícím motivy klasických pohádek (Zahrajem si na pohádky). Mikulkovy knížky pro starší děti i dospělé se zhusta odehrávají na území fiktivního státu State Louis, jehož bizarní výtvarný „deník“ autor vytvořil již v roce 1969 (autorská kniha Deník State Louis), a jsou inspirovány prvky populární četby: westernu, gangsterských a detektivních příběhů, sci-fi a comicsu, a rovněž insitní trampské tvorby (Ježibaby, Pacička a zajíci, Supermani, medvědi a trampové, O´Rourkeho cesta, O jelenovi s kulometem, Cesta do podsvětí). Mikulkovu postupnou inklinaci k surreálnému uchopení světa naznačuje sbírka absurdních výroků a bonmotů Rčení a potvrzuje básnická sbírka Cirkus Mondo, aludující mj. motivy antické a evropské klasické literatury i v ich formě psané (fiktivní? ) záznamy snů (Sny).

BIBLIOGRAFIE
Próza a dramatická tvorba pro děti: Aby se děti divily (pohádky, 1961); Večerní dívánky (obrazové listy, 1962); O vynálezci dětských snů (pohádky, 1962); Měsíc v anténách (D, rozmnož. , 1962, prem. 1961; přeprac. s tit. Šašulda a sluníčko, 1965); Všelijaká koukátka malých i velkých uchechtánků, aby neměli dlouhou chvilku (obrázky s komentáři, 1963); Dům u pěti set básníků (P 1964); O zvířátkách a divných věcech (pohádky, 1965); Die Eierkuchensophie (něm. , pohádka, Praha 1964); Die Hexe und das Klingelinge – Autochen (něm. , pohádka, Praha 1964); Mój czerwony latawiec (polsky, pohádka, Warszawa 1966); Księżyc i wielbładziątko (polsky, pohádka, Warszawa 1967); O smutném tygrovi (pohádka, 1968; původně in Aby se děti divily); Kouzelná dvířka (P, autorská kniha, 1968); O Pidižlovi Velikém (P, autorská kniha 1971); Zahrajem si na pohádky (D, rozmnož. , 1974); Pohádková košilka (leporelo, Bratislava 1980, il. L. Končeková-Veselá); Veselá zvířátka (obrazová knížka, 1982); Modrá hvězda (pohádka, 1982); Pohádkové omalovánky (1973); Pohádkové domalovánky (1983); Houpací pohádky (1987, obsahuje: Aby se děti divily, O zvířátkách a divných věcech); Kosmopohádky (pohádky, 1988); Ježibaby, Pacička a zajíci (pohádky, 1990); Supermani, medvědi a trampové (PP 1990); O’Rourkeho cesta (P 1994); O jelenovi s kulometem a jiné trampské zkazky: pro trampy, zlatokopy, stopaře, cestovatele a milovníky táboráků (pohádky, 1996); Cesta do podsvětí: sci-fi, short story, crazy (PP 1996); Svět v obrazech (soubor kreseb a BB, 1996); Karkulka v maskáčích (pohádka, 2001); Dopisy Pepuši (bibliof. , sci-fi, 2001); Lupiči a policajti: veselé zkazky pro mládež, trampy, noční šoféry a vědce, seniory i opalující se krásky, čtení na deštivou dovolenou, u táboráku, ve škole pod lavicí, pro učitele, kteří tuto knížku zabaví, jakož i ty, kteří toto dílko někomu ukradnou (2003); Rčení (soukr. tisk, 2003); Cirkus Mondo (soukr. tisk, BB 2005); Letem světem (BB pro děti 2006); Deník State Louis (soukr. tisk, autorská kniha, 2006; rozmn. 1969); Sny: rychlozáznamy snů, které prosákly z podvědomí do bdělého stavu - a jimž nelze porozumět bez klíče, který ale visí na vnitřní straně dveří, co nemají zvenku kliku -- (PP 2008).
Výbory: Dvanáct usmívajících se ježibab. Obrázky, pohádky, básničky a vyprávění pro malé i velké o ježibabách, zvířatech a jiných, velmi podivných věcech (pohádky, PP, BB 1974); O malom pávovi (pohádky, Bratislava 1976, ed. a překl. M. Haľamová); Mňaukajúca hviezda (pohádky, PP, BB, Bratislava 1986, ed. a překl. D. Hevier); Ex libris (PP 1999; příloha časopisu Roverský kmen 1999, č. 8).
Příspěvky ve sbornících: Konfrontace (1967); Dětské divadlo. Sborník her pro dětské divadelní soubory (1976); Koza paní ježibaby a jiné pohádkové příběhy (1984, + Z. Nováková + K. Sojková); Skořepinka mezi zvířátky a jiná vyprávění (1987); Vesmírní diplomaté. Antologie science fiction moravských autorů (1990).
Záznamy na zvukových nosičích: Pohádky Aloise Mikulky: pro děti od pěti do devadesáti let (CD 1996, interpret. M. Donutil, hudba K. Vágner).


'Životopis autora Mikulka Alois'