Krchovský J. H.
* 22.04.1960
* Praha
80%
Krchovský J. H. - Životopis
J. H. Krchovský se narodil 22. 04. 1960 v praze. Vlastním jménem se jmenuje Jiří Hásek a patří mezi nejvyhledávánější české básníky. Žije s rodinou v Praze a nebo sám v Brně, poblíž přehrady ve čtvrti Komín, kde má dům po své babičce, která byla v invalidním důchodu od svých čtyřiceti let. J. H. Krchovský je také v invalidním důchodu, ovšem už od sedmnácti.
Jeho pseudonym vznikl na doporučení Egona Bondyho z "konspiračních" důvodů. Našel si ho právě podle místa kde žila jeho babička jelikož její dům stál pod hřbitovem. Jeho pseudonym tedy vznikl synonimem ke slovu hřbitov a "obrozenecké" přípony -ský. Čímžž založil určitou "módu" mezi mladými literáty. Vtipné je že svůj pseudonym sdělil Bondymu v místnosti, ve které byl odposlech, takže jeho pseudonym první znali ti, kvuli kterým byl vymyšlen.
V počátcích na něj měl Egon Bondy opravdu značný vliv. Krchovský u něj obdivoval především jeho vnímání a pojetí světa.
Krchovský ovšem tvrdí, že se básníkem stal pouze omylem. V rozhovoru na http://www. ceskapozice. cz/magazin/kultura/na-nejaky-konec-sveta-zatim-neni říká doslova:
"Já jsem se stal básníkem víceméně omylem, rozhodně to nebyla věc volby. Prostě jsem inklinoval k určitým způsobům vyjadřování. Pro mne to začalo v časech, kdy se člověk musel vyrovnat s přetlakem zmateného pubertálního věku, který je spojený s vlastním vstupem do života. A jedním z ventilů toho přetlaku se pro mne stalo psaní. A to mně šlo časem lépe a lépe, až jsem se stal takzvaně zavedeným básníkem.
Že bych ale na to byl nějak obzvlášť pyšný, tak to tedy nejsem. Nazývat se v 21. století básníkem působí jako velký anachronismus a doslova až komicky. Za ten titul se stydím a stydím se i za jeho výklad, jakým si lidé obecně básníka představují a idealizují. Nijak mě netěší být a priori v rovině lidské i duchovní přiřazován k většině svých kolegů. "
Je typický krátkými básněmy, svou poezii on sám označuje spíše za antipoezii. A brání se ve svých básní velkému rozepisování. Jeho básně jsou proto často jen čtyřverší.
Za smrtí tečka, dvojtečka, či otazník…
vznik, život zánik… Konec, nebo znova vznik?
odpověď neznám; nechci ji znát, zatím ne
– zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne…
(J. H. Krchovský – Chci ještě chvíli)
Svými básněmi řešil své psychické stavy (rozchody s dívkami apod. )
'Životopis autora Krchovský J. H.'