• Životopis
• Tvorba (10)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Holý Jiří - Životopis

Literární teoretik a historik
 Vyrostl v rodině sociologa Karla Holého. Jeho vzdáleným příbuzným byl spisovatel Kamil Holý (1873–1952). Rodina od roku 1953 žila v Praze. Po absolvování SVVŠ (1968–1971) navštěvoval Holý rok kurzy němčiny na jazykové škole a od roku 1972 studoval češtinu a němčinu na FF UK (PhDr. 1977 prací Donkichotské motivy v díle Vladislava Vančury). Po základní vojenské službě pracoval v letech 1978–1982 jako korektor a redaktor české klasické literatury v nakladatelství Čs. spisovatel, v roce 1982 nastoupil do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV jako aspirant (CSc. 1986 prací Vývoj estetické koncepce Vladislava Vančury) a posléze působil jako odborný a vědecký pracovník v oddělení literární teorie, jehož vedoucím byl mezi lety 1993 a 1996 (DrSc. 1993 prací Problémy nové české epiky). V letech 1989–2002 byl redaktorem časopisu Česká literatura. V letech 1990–1993 externě vyučoval na katedře české literatury FF UK literaturu 20. století (habilitoval se 1994 prací Interpretace nové české literatury), kam v roce 1998 přešel z Ústavu pro českou literaturu AV ČR (profesura 2001). Na jaře roku 1992 působil jako hostující docent na Univerzitě v Lipsku. V letech 1993–1994 vyučoval českou literaturu jako lektor na univerzitě v Saarbrückenu a souběžně jako hostující docent ve Vídni. V letech 1994–1995 pak souběžně s prací v ÚČL vyučoval jako asistent na univerzitě v Regensburgu. V letech 1999–2000 byl hostujícím profesorem na Humboldtově univerzitě v Berlíně a v letním semestru 2004 a v zimním semestru 2008–2009 na univerzitě ve Vídni.
 První literární glosy Holý uveřejnil 1972 ve Světě v obrazech a v Čs. vojáku, recenze a studie dále publikoval mj. v Literárním měsíčníku, České literatuře, Kritickém sborníku, Lidových novinách, Literárních novinách, Literárním archivu PNP, Českém jazyce a literatuře, Tvaru, Aluzi, Estetice, Respektu, a také v zahraničních časopisech, zvláště ve Slovenské literatúre (Bratislava), v Zeitschrift für Slavische Philologie a Wiener Slavistisches Jahrbuch. – V roce 1990 uspořádal a spolu s dalšími časopisecky na pokračování publikoval Slovník první pomoci (Tvar 1990). V samizdatu vydal první verzi výboru statí Jana Grossmana (Analýzy, 1988). Podílel se na rukopisných sbornících k jubileím Vladimíra Macury (1985), Růženy Grebeníčkové (1985), Zdeňka Pešata (1987, spolu s Jaroslavem Kolárem též redigoval), Jaroslava Kolára (1989), Milana Jankoviče (1988, též redigoval) a Jaroslavy Janáčkové (2000, soukr. tisk). – Od jejího počátku v roce 1997 se podílí na vydávání reprezentativní edice Česká knižnice, od roku 2005 je předsedou její vědecké rady i správní rady Nadačního fondu ČK. – V roce 2008 byl za své celoživotní badatelské výkony vyznamenán cenou Humboldt Research Award, kterou udílí Nadace Alexandra von Humboldta (Alexander von Humboldt-Stiftung). – Používá šifer jh a jho, v samizdatu pseudonymu Jan Toman a šifry jt.
 
Odborné pole zájmu Jiřího Holého je velmi široké, zahrnuje literární historii (zvl. česká literatura 20. století), literární teorii (hermeneutika a strukturalismus) i literární kritiku. Těžiště Holého literárněhistorických prací leží především v české meziválečné próze, o jejíž komplexní interpretaci usiluje v synteticky koncipovaných pracích i v dílčích studiích. Již ve svém podílu na monografii Novinář Kurt Konrad se zaměřil především na estetické aspekty literárního procesu, které dominují v jeho následných knihách. V souboru studií o estetickém projektu Vladislava Vančury Práce a básnivost rozšířil interpretaci meziválečného období o zkoumání obecnějších, zejména filozofických souvislostí. Učebnice Česká literatura 1910–1945 pak představuje autonomní výklad jedné etapy literárněhistorického procesu, opírající se především o estetickou hierarchii uměleckých děl. Příručku, která podávala základní literární fakta, nastiňovala vývoj poezie, prózy, dramatu a divadla, ale i myšlení o literatuře, doplnila Čítanka české a slovenské literatury pro 3. ročník středních škol (spolu s Emilem Lukešem a Vladimírem Forstem). Na tyto učebnice mapující dějiny literatury první půle 20. století Holý navázal knihou Česká literatura IV. Od roku 1945 do současnosti (taktéž doplněna čítankou), která se v přepracované podobě stala součástí knihy Česká literatura od počátků k dnešku (s Janem Lehárem, Alexandrem Stichem a Jaroslavou Janáčkovou). Ucelený obraz vývoje české literatury ve 20. století Holý podal v knize Geschichte der tschechischen Literatur des 20. Jahrhunderts, na poválečné období se pak zaměřil v práci Writers under Siege. Czech Literature since 1945. Rozborům poetiky prózy a poezie (mj. po roce 1945) je věnována kniha Problémy nové české epiky. Své úvahy o meziválečné české próze Holý rozvíjí rovněž v četných knižních předmluvách, doslovech a komentářích (mj. ke knihám Vladislava Vančury, Karla Čapka, Jiřího Ortena, Karla Konráda, Františka Langera); součástí jeho odborného zájmu je i činnost editorská (mj. kritická vydání textů Vladislava Vančury, Františka Langera, Jiřího Ortena, významný podíl na edici Česká knižnice). Od konce 90. let 20. století se do jeho optiky stále častěji dostává problematika česko-německých vztahů a téma šoa (sborník Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře).
Druhým okruhem Holého odborné činnosti je oblast literární teorie. Již v jeho literárněhistorických pracích, které mají namnoze širší kulturní a filozofický rámec, se jako ústřední objevuje otázka interpretace uměleckého literárního díla. Z řady metodologických směrů, které v jeho úvahách rezonují, jsou dominantní dva – hermeneutika a pražský strukturalismus. Hermeneutikou se zabývá především v kontextu německé teoretické tradice (Hans-Georg Gadamer, Hans Robert Jauss, Wolfgang Iser aj. ), kterou v našem prostředí představil řadou studií o Kostnické škole recepční estetiky a jejích souvislostech (zvl. v doslovu k výboru z prací Kostnické školy recepční estetiky: Čtenář jako výzva a ve studii v knize Kritické úvahy o západní literární teorii). Tradici pražského estetického a literárněvědného strukturalismu rozvíjí v rámci svých úvah o interpretaci a významové výstavbě literárního díla. Souběh obou koncepcí, jejich vzájemnou metodologickou spolupráci a konkrétní aplikaci na vybrané texty z české, polské a slovenské literatury 20. století představuje kniha Možnosti interpretace (jejím základem je Holého habilitační spis Interpretace nové české literatury). Pro tuto práci, ale i pro řadu dalších Holého studií, je charakteristické jednak propojení teorie a praxe, jednak dialogické pojetí interpretace, otevřený výklad, který je však zasazen do historických souvislostí. Stálou inspirativnost pražského strukturalismu dokládá ve sborníku Prager Schule. Kontinuität und Wandel. Jinou rovinu Holého teoretického uvažování představují studie věnované problematice vyprávění, zvl. otázce typů vyprávění (např. v knize Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století). Oblasti teorie se dotýká i jeho činnost redakční a editorská (spolu s Jiřím Trávníčkem redigoval české vydání Lexikonu teorie literatury a kultury, s Květou Sgallovou edičně připravil posmrtně vydanou knihu Miroslava Červenky nazvanou Kapitoly o českém verši.


BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Novinář Kurt Konrad (monografie, 1985, spoluautor K. Holý neuveden); Práce a básnivost. Estetický projekt světa Vladislava Vančury (studie, 1990); Česká literatura 1910–1945. Příručka pro 3. ročník středních škol (učebnice, 1991); Problémy nové české epiky (soubor studií, 1995); Česká literatura IV. Od roku 1945 do současnosti (učebnice, 1996, přeprac. též in Česká literatura od počátků k dnešku, 1998, s J. Lehárem, A. Stichem a J. Janáčkovou); Možnosti interpretace. Česká, polská a slovenská literatura 20. století (monografie, 2002); Geschichte der tschechischen Literatur des 20. Jahrhunderts (monografie, Wien 2003); Kritické úvahy o západní literární teorii (2006, s A. Hamanem a V. Papouškem); Ozvuky času... (rozhovor s V. Justlem, 2007); Writers under Siege. Czech Literature since 1945 (monografie, Brighton 2008).
Účast v týmových pracích: Rozumět literatuře 1 (1986); Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských (1987); Poetika české meziválečné literatury (1987); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Průvodce po světové literární teorii (1988); Česká literatura 1945–1970 (1992); Lexikon české literatury 2/1 a 2/2 (1993); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993, i redig. , s J. Táborskou, která neuvedena); Proměny subjektu 2 (1994); O poetice literárních druhů (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995); Encyclopedia of the Essay (1997); Česká literatura od počátků k dnešku (1998, rozšíř. vyd. 2008; s J. Lehárem, A. Stichem a J. Janáčkovou); Dictionary of Literary Biography 215. Twentieth-Century Eastern European Writers. First Series (1999); Concise Dictionary of World Literary Biography 4. South Slavic and Eastern European Writers (2000); Lexikon české literatury 3/1 (2000); Slovník českých spisovatelů (2000); Dictionary of Literary Biography 217. Twentieth-Century Eastern European Writers. Third Series (2001); Lexikon teorie literatury a kultury (2006, též redig. s J. Trávníčkem); Lexikon české literatury 4/1 a 4/2 (2008).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Československo-sovětské vztahy (1976); Úderem tepny (sb. o V. Holanovi, 1986); Kurt Konrad (1989); Tabuizovaná literatura posledních 20 let (1990); Kultur im Umbruch (Bremen 1992); České přednášky pro XI. Mezinárodní sjezd slavistů (1993); Prager Schule. Kontinuität und Wandel (1997, též redig. s W. Schwarzem a M. Jankovičem); Mezi okrajem a centrem. Studie z komparatistiky (1999); František Langer na prahu nového tisíciletí (2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh. Pocta Květoslavu Chvatíkovi (2000); Česká literatura na konci tisíciletí II. Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky (2001); Felix Vodička 2004 (2004); J. B. Čapek. Jubilejní sborník 1903–2003 (2004); Srovnávací poetika v multikulturním světě (2004); Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století (2005); Slovakische Kultur und Literatur im Selbst- und Fremdverständnis (2005); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); Hodnoty a hranice. Svět v české literatuře, česká literatura ve světě II. Vladimír Holan a jeho souputníci (2006); Haman v průsečíku pohledů. Sborník k 75. narozeninám Aleše Hamana (2007); Vyprávění v kontextu (2008).
Překlad: Návštěva ve Švýcarsku (1986, s dalšími).
Uspořádal a vydal: J. John: Moudré laškoviny (1983); J. Orten: Veliké stmívání (1987); S. K. Neumann: Konfese a konfrontace 1 (1988, s M. Chlíbcovou a J. Brabcem, který nebyl uveden); J. Š. Kubín: Kudrnaté povídanky (1988); F. Langer: Prodavač snů (1988); Marginálie 1988–1990 (1991, s F. Proškem); J. Grossman: Analýzy (1991, s T. Pokornou); Novalis: Zázračná hra světa (1991); F. Langer: Byli a bylo (1991, podstatně rozšířeno v edici Spisy F. L. , 2003); Čítanka české a slovenské literatury pro 3. ročník středních škol (1992, s V. Forstem a E. Lukešem); Čítanka české literatury IV. Od roku 1945 do současnosti (1996, s E. Lukešem); Ianua. Sborník pro studia česko-rakousko-německých kulturních styků (1996, s J. Pokorným a V. Bokem); Prager Schule. Kontinuität und Wandel (1997, s W. Schwarzem a M. Jankovičem); Tschechisches Barock / České baroko (1998, s G. Zandovou); Kniha textů 3. První polovina 20. století (1999, s E. Lukešem); F. Langer: Tvorba z exilu (2000); Kniha textů 4. Druhá polovina 20. století (2001, s E. Lukešem); Poetistická próza (2002); Vertreibung. Aussiedlung. Transfer. / Transfer. Vyhnání. Odsun (2004, s G. Zandovou, též přisp. ); J. Škvorecký: Baßsaxophon. Jazz-Geschichten (2005); M. Červenka: Kapitoly o českém verši (2006, s K. Sgallovou); Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (2007, též přisp. ).

'Životopis autora Holý Jiří'