Ptáčník Karel
* 27.08.1921 - † 01.05.2002
* Břeclav
0%
Ptáčník Karel - Životopis
* 27. 8. 1921, Břeclav† 1. 5. 2002, Praha
Prozaik
Jeho otec byl strojním zámečníkem, později strojvůdcem. Ptáčník studoval na reformním reálném gymnáziu v Břeclavi (od 1932) a v Hodoníně, kam byla škola přestěhována po německém záboru pohraničí. Po maturitě (1940) absolvoval roční kurz obchodní akademie v Brně. Pracoval jako pomocný dělník a telefonista u brněnské železnice a jako kontrolor ve Škodových závodech v Adamově. 1942 byl nasazen na práci v Německu (Sársko, Porúří, Sasko). 1944 onemocněl tuberkulózou a byla mu udělena zdravotní dovolená, kterou se mu podařilo prodloužit až do konce války; léčil se v Brně a ve Velkém Újezdu u Moravských Budějovic. 1946 nastoupil jako důchodní na Městském úřadu v Bruntále, 1950–52 zde působil jako tajemník Městského národního výboru a 1952–56 jako administrativní vedoucí úřadu. Po úspěchu prvotiny Ročník jedenadvacet se 1956 s rodinou přestěhoval do Prahy a stal se redaktorem měsíčníku Květen. Při jeho zániku (1959) přešel do sekretariátu Svazu československých spisovatelů. Zprvu pracoval v ideově tvůrčím oddělení, 1963 se stal členem ústředního výboru, 1964 předsedou členské komise, 1966 jedním z tajemníků. Po rozdělení organizace na českou a slovenskou část vykonával funkci místopředsedy Svazu českých spisovatelů (1969–70), po jeho administrativním zrušení zůstal bez zaměstnání. Postihl jej zákaz publikování, který byl zrušen v polovině 80. let (na deset románových prací zůstává v rukopise). 1972 se stal úředníkem České státní pojišťovny (obchodní zástupce pro Prahu-Žižkov, později likvidátor). 1984 odešel do důchodu.
Publikoval v časopisech Květen, Literární noviny, Nový život, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Host do domu, Nové knihy, Literární listy, Listy aj. Podle románu Ročník jedenadvacet byl v koprodukci ČSR a NDR natočen stejnojmenný film (1957, r. Václav Gajer, sc. Ota Hofman a Walter Gorrisch). Je autorem rozhlasových her Pohádka pro dospělé (1949) a Trio pro čtyři nástroje (1968, v témže roce publikováno v časopise Studie a úvahy). Užíval šifry Kap.
Karel Ptáčník je spontánní vypravěč, který se zpravidla opírá o bezprostřední znalost tématu, postav a prostředí. Jeho romány vycházejí z generační zkušenosti a zpravidla zobrazují ohraničené lidské komunity (pracovní kolektiv, město, parta přátel), které autor zpočátku – v duchu dobové poetiky a komunistické víry – chápal jako vzorek společnosti a jejích politických dimenzí. V kontextu prozaické produkce 50. let zapůsobily Ptáčníkovy prózy především autenticitou svědectví (román s tematikou totálního nasazení Ročník jedenadvacet), při vydání Města na hranici pak překvapil i autorův talent polemický. Román, který zachycoval osudy severomoravského pohraničí prvních poválečných měsíců byl přijímán jako přímá polemika s Řezáčovým Nástupem, jako překročení tematických konvencí budovatelského žánru, třebaže i jej určovala dobově příznačná kronikářská výstavba, ideologická osnova a pojetí postav jakožto reprezentantů politických tendencí. Publicističnost a přímé spojení mezi dramatickými zvraty „velké politiky“ a prudkými zlomy v psychice postav vystupují do popředí zvláště v dalších dílech volné trilogie o „městě na hranici“ (Noc odchází ráno, Šestapadesátý). Přestože byl Ptáčník disponován především pro zachycení nekomplikovaných lidských typů, opakovaně se pokoušel reflektovat proces spisovatelské práce. Pracoval přitom s vkládáním deníkových zápisků do románového textu (Noc odchází ráno) i se spojováním tvůrčí problematiky se sférou erotiky (Chlapák), v dramatech pak také s vnějškovými scénickými efekty (Román a já, Provokace). Především z vlastní empirie vycházel Ptáčník také v menších prozaických žánrech (dojmy z cesty po Maďarsku v souboru Od Dunaje na dvě strany, radosti novopečeného otce v knize Ta maličká, ta je má). Výraznější stylizační úsilí je patrné v psychologické novele Strach, která se válečným námětem i apelem na nutnost odporovat zlu přimyká k autorově prvotině, a v Bibliádě, jež obrací naruby příběhy známé ze Starého i Nového zákona. V románech vzniklých v období normalizace se Ptáčníkovo úsilí o zachycení lidských komunit pod vlivem deziluze z „reálného socialismu“ soustředilo výhradně na kresbu jejich mikrokosmu („pojišťovácký“ román Dům uprostřed města, idylizující próza o důchodcích Fasáda). Odlišným případem je psychologická próza Úraz a Marie, která vznikla na počátku sedmdesátých let. Zde autor opouští fabulační přímočarost většiny svých textů a příběh, stylizovaný převážně jako vnitřní monolog muže, který nečekaně získal schopnost číst a posléze i ovlivňovat myšlenky lidí ve svém okolí, rozvíjí v několika interpretačně rovnocenných variantách. – Vzpomínková kniha Život, spisovatelé a já je především záznamem rušného povrchu oficiálního kulturního dění v době, kdy byl Ptáčník funkcionářem Svazu československých spisovatelů a Svazu českých spisovatelů.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Ročník jedenadvacet (R 1954); Od Dunaje na dvě strany (črty cestopis. , 1956); Město na hranici (R 1958, 1. díl trilogie; přeprac. 1963); Strach (P 1961); Román a já (D, rozmnož. , 1961, i prem. ); Ta maličká, ta je má (PP 1962); Noc odchází ráno (R 1963, 2. díl trilogie); Šestapadesátý (R 1967, 3. díl trilogie); Provokace (D, rozmnož. , 1967, i prem. ); Chlapák (R 1969); Dům uprostřed města (R 1984); Naše parta (R pro ml. , 1986); Fasáda (R 1987); Bibliáda aneb: Příběhy z nejstarších poněkud jinak (PP 1993); Život, spisovatelé a já (memoáry, 1993); Úraz a Marie (P 2001).
Příspěvky ve sbornících: Mladá Morava (1940); Almanach Květen (1957).
'Životopis autora Ptáčník Karel'