• Životopis
• Tvorba (1)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Šalda František Xaver - Životopis

František Xaver Šalda (22. prosince 1867 – 4. dubna 1937) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.
Narodil se v Liberci. Studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1918 vystudoval filozofii. Působil jako profesor cizích jazyků na Univerzitě Karlově v Praze.
Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894 – 1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární listy), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 1928 – 1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.
Dílo
Jeho dílo ovlivnil pozitivismus. Největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách. Je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznějším, nejoriginálnějším a nejlepším českým kritikem v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků, jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. duchovědného směru: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárních jevů.
Strom bolesti – básnická sbírka
Analysa – povídka
Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
Dřevoryty staré a nové
Loutky i dělníci boží – román
Drama

Zástupové
Dítě
Tažení proti smrti

Literární věda (eseje, úvahy)

Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
Žádal novou tvarovou řeč.
Kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění.
Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity).
Kritiku považoval za druh umění.
Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ.
Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu.

Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
Duše a dílo – problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil zde Rousseaua, Máchu a Němcovou.
O nejmladší poezii české
Básnická osobnost Dantova
Antonín Sova
Mácha snivec a buřič
Básnický typ Jiřího Wolkra
O poetismu
Dva představitelé poetismu
Nová proletářská poezie
Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák – 1930, obsáhlá studie
Antonín Sova – 1924
O tzv. nesmrtelnosti díla básnického – 1928
O nejmladší poezii české – 1928
Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky – 1930
Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939
Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu
'Životopis autora Šalda František Xaver'