• Životopis
• Tvorba (3)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Opelík Jiří - Životopis

Literární historik, lexikograf, kritik a editor
 Narodil se v rodině bankovního úředníka. Obecnou školu, jeden ročník měšťanské školy a reálné gymnázium vychodil v rodišti. Po maturitě (1950) studoval češtinu a němčinu na FF UP v Olomouci (žák Oldřicha Králíka a Pavla Trosta); absolvoval 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. 1954–1961 byl asistentem na katedře bohemistiky FF UP, z toho 1959–1960 rok nuceně pracoval jako pomocný dělník ve slévárně šedé a tvárné litiny Moravských železáren v Olomouci. Od 1957 absolvoval pětiletou externí vědeckou aspiranturu na FF UJEP v Brně u Josefa Hrabáka. Hodnost CSc. získal 1963 prací Románové dílo Václava Řezáče, titul PhDr. 1967 na základě kandidátské disertace, 1992 se habilitoval na FF UP v Olomouci monografií Josef Čapek. Od roku 1961 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV: v 60. letech jako vědecký pracovník v oddělení dějin české literatury 20. století, od roku 1973 byl členem oddělení lexikografie a podílel se v něm autorsky i redakčně na Lexikonu české literatury, v lednu 1991 se pak stal jeho vedoucím redaktorem; od 1993 zastával v ÚČL funkci vedoucího oddělení dějin české literatury a lexikografie. Na konci roku 1998 odešel do důchodu.
 
Publikuje od roku 1954 (poprvé v České literatuře). Po konec 60. let postupně uveřejňoval své kritiky, články a studie v Literárních novinách (Literárních listech, Listech), Kultuře, Kulturní tvorbě, Plameni a zejména v brněnském měsíčníku Host do domu. V 70. a 80. letech přispíval sporadicky do České literatury a pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků, který posléze (od č. 26, 1987) začal spolu s Marií Štemberkovou a Petrem Koháčkem též redigovat. Po roce 1989 pouze příležitostně píše do Literárních novin a České literatury, Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity a opět pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal řadu předmluv či doslovů k dílům českých autorů 20. století, nejednou ke svým vlastním edicím. Od roku 1982 spolupracuje se slovníkem Österreichisches biografisches Lexikon, vydávaným ve Vídni. – Uspořádal (s dalšími) rukopisný sborník Rudolfu Havlovi k sedmdesátinám (1981). – Některé kratší příspěvky podepisuje iniciálami J. O. nebo šiframi jo a jop. Ojediněle užil pseudonymů Georges a Georges Bouron.

 Jiří Opelík se celoživotně zabývá českou literaturou 20. století. Už ve výchozím období své tvůrčí aktivity se představil ediční činností a v první polovině 60. let se etabloval jako lexikograf svým autorským a zejména redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Současně se profiloval literárněhistorickými studiemi, k nimž prvořadě náleží syntetické pojednání o české próze 30. let a monografická kapitola o Ivanu Olbrachtovi, které vypracoval pro čtvrtý svazek Dějin české literatury (vydaný však až v 90. letech). Od poloviny 50. let Opelík vystupoval také jako interpret a kritik soudobé poezie a prózy. Tvorbu jednotlivých autorů (mj. Viléma Závady, Josefa Kainara, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, Josefa Strnadela, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka) sledoval v širokém záběru, zajímal ho stejně tak text jako životní dosah díla. Cestu k soudu si přitom vždy otvíral důkladnou analýzou tvaru a významového směřování; jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost nebo nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality (reprezentativní výbor Nenáviděné řemeslo).
Na počátku tzv. normalizace se Opelík kritiky vědomě vzdal a začal se věnovat výhradně literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Výbor Milované řemeslo shrnuje jeho studie a články věnované zvláště literatuře 20. století (mj. Petr Bezruč, Ivan Olbracht, Karel a Josef Čapkovi, Vladislav Vančura, Jiří Weil, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Oldřich Králík). V monografii Josef Čapek uvedl autorovu literární tvorbu do souvislosti s jeho životními osudy a jeho výtvarným dílem, ale i do kontextu soudobého umění. K Čapkovu literárnímu dílu se později vrátil i prohloubeným výkladem v reprezentativní obrazové monografii (napsané s Jaroslavem Slavíkem). Esejistickým stylem napsal také monografii Holanovské nápovědy, v níž Vladimíra Holana představil jako významného básníka-existencialistu.
Profil literárního vědce Jiřího Opelíka významně doplňuje jeho autorská a redaktorská práce na Lexikonu české literatury a bohatá činnost ediční, v níž opět dominuje jeho zájem o dílo bratří Čapků; z jeho edic 90. let vyniká výbor z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova, Platnosti slova) a soubor poezie Jana Skácela.

BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Nenáviděné řemeslo (výbor z kritik a statí, 1969); Krajina rodu v díle Františka Hrubína (studie, 1970, + V. Závada); Josef Čapek (monografie, 1980); Josef Čapek (obrazová monografie, 1996, J. O. literární část, výtvarná část J. Slavík); Milované řemeslo (výbor statí, 2000); Holanovské nápovědy (monografie, 2004).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964, též redig. s R. Havlem); Jak číst poezii (1963; přeprac. 1969, též redig. ); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993), 3/1 a 3/2 (2000, všechny též redig. , s dalšími); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Dějiny české literatury 4 (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Jazyk – Literatura (1955); Pro a proti. Kritická ročenka ‘61, ‘62, ‘63 (1962, 1963, 1964); Almanach Klubu čtenářů 1962 (1963); Sborník Národního muzea v Praze, řada C, sv. 11 (1964); Příběhy pod mikroskopem (1966); Cesty k dnešku 2 (1966); Struktura a smysl literárního díla (1966); Literárněvědné studie (1972); Slunce v třezalkách (k šedesátinám J. Strnadla, 1972); Josef Čapek /1887–1945/. Obrazy, kresby (katalog výstavy NG Praha, 1979); Sborník Národního muzea v Praze, řada A – Historie, sv. 41 (1987); Literární archiv (1987, 1989); Ars philologica slavica. Festschrift für H. Kunstmann (München 1988); Sborník prací FF brněnské univerzity, řada D (1993); Slovo v úzkosti a naději (k sedmdesátinám A. Kratochvila, 1994); Badatelská metoda O. Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Josef Čapek 1887–1945 (1998).
Uspořádal, vydal a redigoval: F. X. Šalda: Kritické projevy 8 (1956, s M. Komárkem a O. Králíkem) + Čteme z F. X. Šaldy (1981, s V. Forstem a L. Lantovou); J. Čapek: Stín kapradiny (1957) + Dvojí osud (dopisy J. Č. J. Pospíšilové, 1980, s J. Dostálem a J. Slavíkem) + Oheň a touha (básně a překlady z koncentračního tábora, 1980); J. Čapek. Malá čtenářská bibliografie (1956); A. Zápotocký: Vstanou noví bojovníci (1957); I. Kříž – J. Tomeček a moravská próza 1945–1958. Malá čtenářská bibliografie (1958); V. Řezáč: O pravdě umění a pravdě života (1960) + Slepá ulička (1972); V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů a jiné veselohry (1966, s V. Justlem a R. Skřečkem); J. Weil: Hodina pravdy, hodina zkoušky (1966); I. Olbracht: Dopis z Československa (1967); Bezručiana 1967 (1967, s V. Justlem, též přisp. ); S. K. Neumann: S městem za zády, Jelec, Prózy knižně nevydané (1969, in Spisy S. K. N. , sv. 6); J. Kainar: Bláznův kabát (1972); J. Uher: Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza (1973); J. Sumín: V aréně života (1973); V. Martínek: Stavy rachotí, Kus života (1979); K. Čapek: Dopisy ze zásuvky (V. Hrůzové, 1980, rev. vyd. pod tit. Karel Čapek Věře Hrůzové. Dopisy ze zásuvky, 2000) + Listy z let budoucích, Bajky z let budoucích (1990) + Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938 (2005); J. Čapek – K. Čapek: Dopisy z mládí (1982, s T. Halíkem a J. Slavíkem) + K. Č. : Poměr estetiky a dějin umění, J. Č. : Umění přírodních národů (1985) + Filmová libreta (1989, s P. Taussigem); M. Halík: Karel Čapek. Život a dílo v datech (1983); Č. Kramoliš: Vězením a vyhnanstvím (1983); Láska a smrt (výbor lidové poezie v uspoř. F. Halase a V. Holana, 1984); Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje 2. Léta desátá a dvacátá 20. století (1986); Karel Čapek ve fotografii (1991); K. Scheinpflug: Můj švagr Karel Čapek (1991, revid. vyd. 2007); J. Skácel: Třináctý černý kůň (soubor próz, 1993, dopl. 2001) + Básně 1, 2 (1995, 1996) + Jedenáctý bílý kůň (1996) + Básně pro děti (1996) + Na koni páv a smrt a moruše (1997) + O pejsku Ťapovi, výru výrovi, slavíčku slavíkovi a kočičce, která se moc styděla (1998) + Květy z nahořklého dřeva (2000); O. Králík: Osvobozená slova (1995) + Platnosti slova (2001, s J. Schneiderem); J. Čapková: Vzpomínky (1998); J. Seifert: Třeba vám nesu růže (1999); J. Skácel – J. Fried: Vzájemná korespondence (2001); J. L. Fischer: Listy o druhých a o sobě (2005).

'Životopis autora Opelík Jiří'