Knap Josef
* 28.07.1900 - † 12.12.1973
* Podolší u Jičína
0%
Knap Josef - Životopis
Josef Knap se narodil 28. 7. 1900 jako sedmý z deseti sourozenců v rodině chalupníka Antonína Knapa z Podůlší a Anny Konůpkové z Lochova. Rodiče měli svatbu v říjnu 1888, nevěstě bylo osmnáct a ženichovi třiadvacet let. Rolnické prostředí formovalo Knapovy postoje a literární činnost po celý život. Vyrůstal v Podůlší u Jičína, na obecnou školu chodil do Jinonice v letech 1906-1911, kde na něho silně zapůsobil řídící učitel Josef Koldovský. Gymnázium159 navštěvoval v Jičíně a v roce 1919 skládá maturitu. Byl nejstarší syn, narozený po šesti sestrách. Bývalo zvykem, že nejstarší syn přebíral hospodářství po otci, ale Josef Knap začal studovat literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze a poslední dva semestry strávil na Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Roku 1924 studia dokončil doktorátem. Habilitoval prací o divadelníkovi Jaroslavu Hilbertovi. V roce 1925 absolvoval půlletou vojenskou službu a od října téhož roku se stal vědeckým pracovníkem divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Tam se mimo jiné začal zabývat historií kočovných divadelních společností, o kterých napsal později tři monografie, základní díla svého druhu u nás. (Zöllnerové, 1958; Umělcové na pouti, 1961, a studii Čtyři herečky, 1967). Zde pracoval - s půlroční přestávkou - během let 1944-1945. Tehdy byl pracovně nasazen v letecké továrně. Od roku 1946 působil jako přednosta divadelního oddělení Národního muzea až do svého zatčení roku 1951. Roku 1939 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění.Spolu s dalšími spisovateli a představiteli veřejného života byl souzen v politicky vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou a následně v letech 1951-1955 vězněn na Cejlu v Brně, ve Znojmě a na Pankráci v Praze také s Janem Zahradníčkem, Františkem Křelinou, Zdeňkem Kalistou aj. . Pracoval v knihovně a vězeňské tiskárně. 23. srpna 1955 byl podmíněně propuštěn kvůli zdravotnímu nálezu - podezření na rakovinu kůže. V roce 1966 požádal společně s dalšími bývalými vězni o revizi svého případu a roku 1967 nakonec rehabilitován.
Po propuštění z vězení v roce 1955 pracoval jako stavební dělník, od roku 1956 se realizoval jako externí spolupracovník v Literárním archivu Národního muzea. Vytvořil soupisy pozůstalostí Josefa Bartoše a Otokara Fišera (1959) a uspořádal Archiv Družstevní práce (vydán 1971). Roku 1960 odešel do důchodu. V šedesátých letech znovu pracoval externě v Literárním archivu, již přičleněnému k Památníku národního písemnictví.
Četné cesty po Evropě ve třicátých letech a poté až po roce 1969 se staly důležitou inspirací pro jeho další tvorbu. Dostal se jako člen delegace Svazu československých spisovatelů do SSSR. Ovlivnila ho především severská literatura při návštěvě Švédska a Norska. Roku 1969 obdržel za zásluhy o norskou a severskou literaturu vůbec nejvyšší vyznamenání pro cizince, medaili sv. Olava, kterou mu udělil norský král Olav V. Po roce 1970 mu byla znovu znemožněna publikační činnost. Z konceptu dopisu, který Josef Knap napsal Václavu Prokůpkovi, vyznívá atmosféra a nálada doby:
„Říkáš o sobě, jak tě dusí obecná atmosféra. To je ono. Říkáš, žes psaní už zanechal – já se sice skoro násilím nutím k nějakým těm literárním řádkům (zabýval jsem se malou revizí Pusty a dřívější rukopisné studie o Preissové), ale nejsem s ničím, co vyjde z mého pera spokojen, včetně nesmělých pokusů o vzpomínky na mládí. Někdy si myslím, že to, jak si nás vzali v padesátých letech na svědomí a odepsali nás z literatury, teprve teď působí. “
Roku 1926 se Josef Knap oženil s Vlastou Breuerovou, rodačkou ze Železnice u Jičína. Vlasta studovala čtyři semestry medicínu. Společně kupují domek v Praze na Spořilově, kde žijí v sousedství literárních přátel – Františka Křeliny, Jana Čarka, Adolfa Branalda a dalších osobností. V roce 1931 se jim narodila dcera Jana a roku 1935 syn Pavel. Obě děti měly po otcově zatčení problémy na studiích – Jana směla navštěvovat filozofickou fakultu pouze externě a Pavla vzali na vysokou školu až po několikaleté praxi v továrně. Manželka po zatčení Josefa Knapa nastoupila do Meopty – podniku na výrobu manometrů, kde pracovala ve směnném provozu jako dělnice do roku 1960. V současnosti žije dcera Jana Knapová, provdaná Šedová s manželem ve spořilovském domku, Knapův syn Pavel na Vinohradech v Praze. Oba opatrují s láskou odkaz svého otce. Josef Knap zemřel nečekaně 12. prosince 1973 a byl pochován ve svém rodném kraji na hřbitově v Železnici.
'Životopis autora Knap Josef'