Gebauer Jan
* 08.10.1938 - † 25.05.1907
* Úbislavice u Nové Paky
0%
Gebauer Jan - Životopis
Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice – 25. května 1907 Praha) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav (synchronní) nebyl brán vůbec v potaz. V roce 1902 vydal příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví, předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu.Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz.
Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze. V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a o rok později profesorem řádným.
Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem.
Dílo
Historická mluvnice jazyka českého – části Hláskosloví (1894), Tvarosloví – Skloňování (1896), Tvarosloví – Časování (1898), Skladba (1929, k vydání upravil František Trávníček)
Slovník staročeský (1903, 2 díly, dokončen Emilem Smetánkou)
Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské I, II (1890)
Krátká mluvnice česká (1891)
Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském (1880)
'Životopis autora Gebauer Jan'