• Životopis
• Tvorba (70)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Heyduk Adolf - Životopis

Adolf Heyduk (6. června 1835 – 6. února 1923) byl český básník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů. Heyduk psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou.
Adolf Heyduk se narodil 6. června 1835 v Rychmburku (dnes Předhradí u Skutče) v rodině truhláře. Od roku 1850 studoval na reálce v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy (1855). O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství. Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti. Město Písek ho okouzlilo a rychle zde zdomácněl. V roce 1896 byl jmenován školním radou.
V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnasiu v Praze, zde se stal přesedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restaurátora Reinera. V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí, ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku 4 let roku 1884.
Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel. Vyjma Slovenska také cestoval do Itálie či na Kavkaz. V roce 1900 si nechává Heyduk postavit v Písku vlastní dům dle návrhu architekta Jana Kouly, který je v současnosti z části v péči Prácheňského muzea. V budově se nachází památník, ve kterém je možno shlédnout Heydukovo pracovnu, jídelnu a salon s dobovou tematikou.
Adolf Heyduk se jako jediný významný básník Nerudovy generace dočkal samostatného a svobodného československého státu, o kterém generace snila. V roce 1920 ku příležitosti jeho 85. narozenin mu byl osobně poblahopřát i první prezident Tomáš G. Masaryk v jeho bytě v Písku. Heyduk umírá 6. února 1923 v Písku a v současnosti je pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.

Dílo
Celoživotní dílo Heyduka je značně rozsáhlé a čítá asi 60 básnických sbírek – většina z nich je málo známá, tisíce veršů v dobovém tisku, sbornících, časopisech atd. Pro jeho díla je typická písňová forma – mnoho jeho děl bylo zhudebněno, proto byl nazván Pootavským slavíkem. Častým tématem je mu jihočeská a slovenská příroda, láska k ženě a dětem.
Do roku 1884 (úmrtí jeho druhé dcery) jsou jeho básně optimistické, po této tragédii jsou jeho díla pochopitelně pesimistická a smutná. Verše vydané po tomto roce jsou považovány za kvalitnější.
Následující přehled čerpá z a zahrnuje tedy jen přehled díla do roku 1915.

Lyrika

Básně (1859) – jeho první sbírka, části Cigánské melodie, Písně, Smíšené básně, Růže povážská; neměla příznivý ohlas u kritiků, u čtenářů byl ohlas výrazně příznivější, především na oddíl nazvaný Cigánské melodie
Karyatidy (1862)
Básně (1865) – části Jižní zvuky a Dozvuky vlašské
Lesní kvítí (1873) – věnováno Janu Nerudovi
Cymbál a husle (1876) – dává najevo svou lásku ke Slovensku, mezi českými výrazy používá i slova slovenská; básně jsou velmi zpěvné, připomínají slovenské národní písně, opěvují slovenskou přírodu
V zátiší (1883)
Písně (1884)
Hořec a srdečník (1884)
Zaváté listy (1886) – spolu se sbírkou V zátiší patří k jeho nejlepším dílům; psána po smrti jeho dcer (1884), prolíná se zde smutek se vzpomínkami, minulost se současností
Šípy a paprsky (1888)
Na potulkách (1895)
Nové cigánské melodie (1897)
Ptačí motivy (1897)
Zpěvy pošumavského dudáka – I. Písně (1899)
Dumy a dojmy (1899)
Rosa a jíní (1899)
Parnasie (1900)
V polích (1900)
Černá růže (1901)
Lotyšské motivy (1901)
Pohádky duše (1901)
V samotách (1901)
Ritornelly (1902)
Z pouti na Kavkaz (1903)
Cestou (1903)
Z deníku toulavého zpěváka (1904)
Znělky (1905)
Od Tater a Dunaje (1910)
Co hlavou táhlo (1910)

Epika

Milota (1875 v Lumíru, 1898 knižně) – lyricko epická báseň
Píseň o bitvě u Kressenbrunu (1877 v Lumíru, 1888 knižně v Bibliotéce mládeže studující), ve Spisech sv.  33 pod názvem Píseň o bitvě na Moravském poli (1903)
Mohamed (1878 ve Světozoru, knižně ve Spisech sv.  33)
Oldřich a Božena (1879 v Osvětě, knižně ve Spisech sv.  44)
Dědův odkaz (1879)
Dřevorubec (1880 v Osvětě, knižně ve Spisech sv.  6)
Pod Vítkovým kamenem (1881 v Květech, knižně ve Spisech sv.  20)
Dudák – národní pověst z Domažlicka (1881 v Palečkovi, knížně ve Spisech sv.  38)
Za víru a volnost (1881 v Osvětě, 1883 knižně s názvem Za volnost a víru, později ve Spisech sv.  43)
Běla – idylla z Pootaví (1882 v Osvětě, knižně ve Spisech sv.  43)
Na přástkách (1884 v Poetických besedách XVIII. , knižně ve Spisech sv.  32)
Na vlnách – román v písních (1886 v Osvětě, 1889 knižne, později ve Spisech sv.  39)
Obrázky (1888 v Poetických besedách, upravené a doplněné vydání 1904 ve Spisech sv.  37, třetí nezměněné vydání ve Spisech sv.  42)
Sekerník – románová kresba z Povltaví (1893 v Osvětě, knižně ve Spisech sv.  3)
Bohatýři – zpěvy historické (1894)
Tři zkazky – Braček-Ptáček (1877), Záměny (1879), Sudice (1860), společně ve Spisech sv.  5
Zpěvy pošumavského dudáka – II. Zvěsti, II. Děje (1887–1890; 1900 ve Spisech sv.  16))
Za dlouhých večerů – pověsti národní (1899 ve Spisech sv.  14)
Na černé hodince 1884–1886 (1900 ve Spisech sv.  14)
V zášeru minulosti (1900 ve Spisech sv.  18)
Z rodných hor (1901 ve Spisech sv.  24)
Biblické zvěsti (1903 ve Spisech sv.  31)
Východ i západ (1906 ve Spisech sv.  41)
Škůdci a dobrodruzi (1909 ve Spisech sv.  46)
Rozmanité zvěsti a drobné děje (1913 ve Spisech sv.  53)
Několik pověstí z Pošumaví (1914 ve Spisech sv.  54)

Próza

O dvou přátelích (1860 v almanachu Máj)
Nástin bájesloví slovanského a germanského (1863)
O stavitelství devatenáctého století (1871 v Osvětě)
Vltava (ve sborníku Čechy, díl II. )
Zlatá stezka šumavská (1900 v Časopisu českých turistů)
drobné vzpomínky v dětském časopise Malý čtenář (1901–1903) a Zvon (1905)
Vzpomínky literární (1911 ve Spisech sv.  52)
'Životopis autora Heyduk Adolf'