• Životopis
• Tvorba (30)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Hostinský Otakar - Životopis

Prof. Otakar Hostinský (2. ledna 1847 Martiněves – 19. ledna 1910 Praha) byl významný český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí.
Po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze studoval na univerzitě v Praze a v Mnichově, roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem v různých šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na malířské akademii a na konzervatoři v Praze. 1877 se habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen (Nauka o hudebních zvucích), 1883 jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky.
Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdivovatelem. Přispíval do Ottova slovníku a dalších encyklopedií. Přátelil se s českým hudebním skladatelem Zdeňkem Fibichem, pro něhož napsal libreto k Nevěstě Messinské. Napsal řadu knih o české hudbě, o lidové písni a o hudební teorii a významně přispěl k hudební estetice svými studiemi o Smetanovi a Fibichovi.
Seznamoval českou veřejnost s teoriemi německého hudebního skladatele Richarda Wagnera o „celkovém uměleckém díle“ (Gesammtkunstwerk). V tomto smyslu požadoval, aby divadelní představení bylo tvořeno dokonalým souladem mezi básnickým textem a výpravou, režií a hereckými výkony. Hostinský zdůrazňoval ideovost a národnost v umění a hlavně v literatuře. Ve svých studiích o českém verši dokazoval, že pro české básně není vhodná časomíra. Jeho zásadní dílo O realismu uměleckém (1890) vymezuje romantismu témata z historie a realismu témata ze současnosti. Spory o realismus charakterizuje jako spor mezi krásou a pravdou, pravdu přitom pro něj představuje realismus.
Hostinský také vychoval řadu žáků, hudebních teoretiků a estetiků. Mezi jeho oddané žáky patřil například Zdeněk Nejedlý a Otakar Zich, kteří o něm také psali.

O realismu uměleckém (1890)
Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu (1910)
Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby (1908)
Česká světská píseň lidová (1906)
Hektor Berlioz (1885)
Jan Blahoslav a Jan Josquin (1896)
Krištof Vilibald Gluck (1884)
O české deklamaci hudební (1886)
Richard Wagner (1871)
O socializaci umění (1903)
Vzpomínky na Fibicha (1909)
'Životopis autora Hostinský Otakar'