Detail uživatele Yanger:

26.04.2012 00:03:13

Povídka:Písečníci
Zachvěl se, otočil a podíval se nahoru. Stěna jeho domu žila. Byla pokryta stovkami černých a červených písečníků. Vyšplhali nahoru, skočili a padali jako déšť na něj. Jeden přistál na krytu obličeje a snažil se dosáhnout klepety na jeho obličej. Trvalo to dlouhou strašnou vteřinu, než ho Kress sklepl na zem.
Kress zvedl rozprašovač a rozptyloval pesticid do vzduchu a na dům tak dlouho, až všichni písečníci nad ním byli mrtví nebo umírali. Jedovatá mlha, která na něj padala, ho škrábala v krku. Kašlal, ale rozprašoval dále. Teprve, když bylo průčelí domu úplně čisté, začal si znovu všímat země.
Byli všude - kolem něj i na něm. Desítky se jich rojily po jeho těle a stovky pospíchaly, aby se k nim mohly přidat. Namířil na ně rozprašovač.
Po chvilce se proud pesticidu přerušil. Kress uslyšel hlasité syčení za zády a zahalil ho smrtonosný mrak, který dusil, pálil a oslepoval. Přejel rukou podél hadice, ale rychle ucuknul. Celá ruka byla pokryta umírajícími písečníky. Písečníci přeštípli hadici. Oslepený Kress pokrytý mlhou pesticidu se s výkřikem rozběhl do domu a cestou ze sebe shazoval malá tělíčka.
Vběhl dovnitř, padnul na gauč a vrtěl se tak dlouho, až si byl jist, že rozmačkal všechny, kteří na něm ještě zůstali. Nádrž slabě syčela, byla už téměř prázdná. Kress si sundal kombinézu a vběhl do sprchy. Ostrý, horký proud ho popálil, kůže zčervenala a zchoulostivěla, ale přestala trnout.
Vzal si to nejtlustší, co měl - kožený oblek. Než si ho oblékl, nervózně ho vyklepal. „Zatraceně,“ mručel si, „zatraceně.“ V krku mu vyschlo. Nejdřív pečlivě prohledal celou vstupní halu a přesvědčil se, že tam nejsou písečníci. Pak dospěl k závěru, že si může odpočinout. Sedl si a nalil si drink. „Zatraceně,“ opakoval. Ruka se mu třásla tak, že trochu nápoje rozlil.