Detail uživatele LaCuoca:

08.10.2010 15:19:53

KAPITOLA PRVNÍ
To ráno, kdy zemřel Bernie Pryde – mohlo to být i brzy po ránu, neboť Bernie odešel z vlastní vůle a nestálo mu za to zaznamenávat čas svého skonu – uvízla Cordelia za výpadku proudu na lince Bakerloo před stanicí Lambeth North, a přišla do kanceláře s půlhodinovým zpožděním. Vystoupila z metra na Oxford Circus do jasného červnového slunce, chvatně míjela časné zákazníky nahlížející do výloh obchodního domu Dickins a Jones, vrhla se do kakofonie Kingly Street a razila si cestu mezi přelidněným chodníkem a lesklým shlukem aut a dodávek, jež ucpávaly úzkou ulici. Ten spěch, jak dobře věděla, byl zbytečný, pouhý příznak jejího chorobného smyslu pro pořádek a dochvilnost. Žádné schůzky nebyly sjednány, žádné pohovory s klienty, žádný nedořešený případ ji nečekal ani žádnou závěrečnou zprávu nebylo třeba napsat. Spolu s výpomocnou písařkou, slečnou Sparshottovou, rozesílala Cordelia (byl to její nápad) informace o detektivní kanceláři všem londýnským advokátům v naději, že získají zákaznictvo; slečna Sparshottová na tom patrně už pilně pracuje, oči jí chvílemi sjíždějí k hodinkám, zatímco nad každou minutou Cordeliina zpoždění vyťukává své staccatové podráždění. Byla to nepůvabná žena se rty trvale sevřenými, jako by se obávala, že jí vyčnělé zuby vyklouznou z úst, s ustupující bradou, na níž jí tak rychle, jak byl vytrháván, vyrůstal tuhý chlup, a s plavými vlasy zvlněnými nepoddajnou ondulací. Ta brada a ústa připadaly Cordelii jako zhmotnělé popření názoru, že se lidé rodí sobě rovni, a pokoušela se čas od času oblíbit si slečnu Sparshottovou a soucítit s ní, soucítit s životem prožívaným v jednopokojových bytech, odměřovaným pětipencovými mincemi vhazovanými do plynových radiátorů a ohraničeným ozdobnými štepy a ručním lemováním. Slečna Sparshottová byla totiž zručná švadlena, neúnavná frekventantka večerních kurzů Londýnské městské rady. Šaty mívala krásně vypracované, ale dobově tak neurčitelné, že se vlastně vždycky míjely s módou: rovné šedé nebo černé sukně, které byly cvičební ukázkou, jak skládat plisé nebo všívat zdrhovadlo; halenky s mužskými límečky a manžetami fádních pastelových odstínů, na nichž bez ladu a skladu vystavovala svou kolekci bižuterie; důmyslně střižené šaty s obrubou přesně tak vysoko, aby vynikly její beztvaré nohy a tlusté kotníky.
Cordelia neměla sebemenší předtuchu tragédie, když otvírala vchod do domu, trvale zajištěný jen zástrčkou pro pohodlí nenápadných, diskrétních nájemníků i jejich neméně diskrétních návštěvníků. Nový bronzový štítek nalevo ode dveří se jasně leskl v slunci v rušivém kontrastu s jejich vyrudlým, špínou zaneseným nátěrem. Cordelia přejela štítek uznalým pohledem.
 
PRYDEOVA DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ
Bernard G. Pryde & Cordelia Grayová