Detail uživatele Ovcak:
||
Profil uživatele
||
Statistiky
||
Aktivity
||
Knihotéka
||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
Kniha
Datum
Úryvek
26.06.2017 16:46:50
Ano, bylo to jenom jejich vinou, jestliže domácnost upadala stále víc a víc. Ale něco takového si nikdo nepřizná, zvlášť
když je zabředlý v bryndě až po uši. Naříkali si na osud, tvrdili, že mají smůlu a že je pánbůh nemá rád. Doma u nich byl
teď denně cirkus. Hádali se od rána do večera. Ale přitom se ještě neprali, jenom sem tam padla facka, když někomu v
ráži uletěla ruka.
Nejsmutnější bylo, že od nich už dávno uletěly všechny laskavé city jako kanárci, když se otevře klec. Rodinné teplo,
které drží pohromadě otce, matku a děti, od nich vyprchalo a oni se třásli zimou každý sám ve svém koutě. Všichni tři,
Coupeau, Gervaisa i
Nana, byli na sebe pořád jak psi, pro každou maličkost se hádali, v očích měli nenávist, jako by se tu něco polámalo,
jako by prasklo velké pero, které drží rodinu pohromadě, to společné pouto, které u šťastných lidí způsobuje, že
všechna srdce bijí stejným rytmem.
když je zabředlý v bryndě až po uši. Naříkali si na osud, tvrdili, že mají smůlu a že je pánbůh nemá rád. Doma u nich byl
teď denně cirkus. Hádali se od rána do večera. Ale přitom se ještě neprali, jenom sem tam padla facka, když někomu v
ráži uletěla ruka.
Nejsmutnější bylo, že od nich už dávno uletěly všechny laskavé city jako kanárci, když se otevře klec. Rodinné teplo,
které drží pohromadě otce, matku a děti, od nich vyprchalo a oni se třásli zimou každý sám ve svém koutě. Všichni tři,
Coupeau, Gervaisa i
Nana, byli na sebe pořád jak psi, pro každou maličkost se hádali, v očích měli nenávist, jako by se tu něco polámalo,
jako by prasklo velké pero, které drží rodinu pohromadě, to společné pouto, které u šťastných lidí způsobuje, že
všechna srdce bijí stejným rytmem.
26.06.2017 16:43:58
Člověk, který se od jara do zimy opíjí, už to nemá v hlavě docela v pořádku a bývají takoví manželé, kteří jsou ve
dvaceti ukrutně žárliví a ve třiceti už je pití ochočilo natolik, že jim na manželské věrnosti příliš nesejde.
dvaceti ukrutně žárliví a ve třiceti už je pití ochočilo natolik, že jim na manželské věrnosti příliš nesejde.
09.03.2017 11:37:42
„že mít černé myšlenky je to
nejsnazší na světě. Ponecháš-li svou mysl bez vedení, stáhne tě k čím dál větší nespokojenosti. Mít
dobré myšlenky ovšem vyžaduje úsilí a tomu nás učí - mimo jiné - sebeovládání. Proto cvič svou mysl
obírat se sladkými vůněmi, dotekem hedvábí, něžnými kapkami deště na šódži. křivkou
naaranžovaných květin a klidem svítání. Po čase už nebude tolika tvého úsilí třeba, což bude cenné
nejen pro tebe a pro naše povolání, ale bude to i ke cti našemu světu, světu jív...“
nejsnazší na světě. Ponecháš-li svou mysl bez vedení, stáhne tě k čím dál větší nespokojenosti. Mít
dobré myšlenky ovšem vyžaduje úsilí a tomu nás učí - mimo jiné - sebeovládání. Proto cvič svou mysl
obírat se sladkými vůněmi, dotekem hedvábí, něžnými kapkami deště na šódži. křivkou
naaranžovaných květin a klidem svítání. Po čase už nebude tolika tvého úsilí třeba, což bude cenné
nejen pro tebe a pro naše povolání, ale bude to i ke cti našemu světu, světu jív...“
24.11.2016 18:49:59
To špinavé želví lejno. Ani za všechen čaj v Číně ne. Ten je tak na sodomii
s prasaty. A používá špinavé triky. Víš, že je skoro impotent?"
"Co?" zeptal se Struan, který poslouchal jen na půl ucha.
"To ví přece každý," pokračovala. Ochutnala kousek masa a přilila do jídla trochu sojové omáčky. "Najednou musí mít
dvě děvčata. Jedna si ho hraje, zatímco druhá pracuje. A pak, je tam tak malý, že si na sebe dává velké věci, obrovské
věci. A také rád spí s kachnami."
s prasaty. A používá špinavé triky. Víš, že je skoro impotent?"
"Co?" zeptal se Struan, který poslouchal jen na půl ucha.
"To ví přece každý," pokračovala. Ochutnala kousek masa a přilila do jídla trochu sojové omáčky. "Najednou musí mít
dvě děvčata. Jedna si ho hraje, zatímco druhá pracuje. A pak, je tam tak malý, že si na sebe dává velké věci, obrovské
věci. A také rád spí s kachnami."
11.01.2016 16:03:23
„Pro boj a vítězství tu tvou
zasranou atomovou bombu
nepotřebujeme! My potřebujeme
socialistické duše a srdce! Ten, kdo
cítí, že nemůže být nikdy poražen,
nikdy poražen nebude!“
„Pokud na něj někdo nehodí
atomovou bombu,“ podotkl Alan.
„Já kapitalismus rozdrtím! Slyšíš?
Rozdrtím každého kapitalistu!
A začnu tebou, ty pse, když nám s tou
bombou nepomůžeš!“
Alan konstatoval, že během
pouhých několika minut stihl být
krysa i pes. A že Stalin určitě není
úplně zdravý, protože teď zjevně zase
Alanových služeb hodlal využít.
Alan si však už nechtěl nechat líbit
žádné sprostoty. Přijel do Moskvy
pomáhat, ne pro nadávky. Stalin si
teď bude muset pomoct sám.
„Napadla mě jedna věc,“ prohodil
Alan.
„Co?“ zeptal se vztekle Stalin.
„Nechtěl by sis oholit ten knír?“
Tím večeře skončila, protože
tlumočník omdlel.
zasranou atomovou bombu
nepotřebujeme! My potřebujeme
socialistické duše a srdce! Ten, kdo
cítí, že nemůže být nikdy poražen,
nikdy poražen nebude!“
„Pokud na něj někdo nehodí
atomovou bombu,“ podotkl Alan.
„Já kapitalismus rozdrtím! Slyšíš?
Rozdrtím každého kapitalistu!
A začnu tebou, ty pse, když nám s tou
bombou nepomůžeš!“
Alan konstatoval, že během
pouhých několika minut stihl být
krysa i pes. A že Stalin určitě není
úplně zdravý, protože teď zjevně zase
Alanových služeb hodlal využít.
Alan si však už nechtěl nechat líbit
žádné sprostoty. Přijel do Moskvy
pomáhat, ne pro nadávky. Stalin si
teď bude muset pomoct sám.
„Napadla mě jedna věc,“ prohodil
Alan.
„Co?“ zeptal se vztekle Stalin.
„Nechtěl by sis oholit ten knír?“
Tím večeře skončila, protože
tlumočník omdlel.
10.09.2015 16:36:21
Nikdy si nekomplikuj
jednoduché záležitosti. Je to jedna z mála velkých životních moudrostí.
jednoduché záležitosti. Je to jedna z mála velkých životních moudrostí.
10.09.2015 16:27:10
Každý má svou smrt a musí si ji
zemřít sám a nikdo mu při tom nepomůže.
zemřít sám a nikdo mu při tom nepomůže.
10.09.2015 16:25:04
Každý prožitý den zkracuje o den i tvůj život. Žijeme z kapitálu, nikoliv z
úroků. Každý den stoupá dolar, ale kurs tvého života klesá každou noc o jeden den.
Co bys řekl sonetu na tohle téma?"
úroků. Každý den stoupá dolar, ale kurs tvého života klesá každou noc o jeden den.
Co bys řekl sonetu na tohle téma?"
10.09.2015 13:04:32
Je pozdě odpoledne. Čtu v novinách rodinné zprávy a vystřihuju úmrtní
oznámení. Vrací mi to vždycky víru v lidství, zvláště po večerech, kdy jsme museli
hostit naše dodavatele nebo agenty. Kdyby bylo pravda, co se píše v úmrtních
oznámeních, byl by totiž člověk absolutně bez kazu. Jsou tu jen dokonalí otcové,
bezvadní manželé, vzorné děti, nezištné, obětavé matky, všemi oplakávaní
dědečkové a babičky, obchodníci, proti nimž byl František z Assisi nejspíš
nezřízený egoista, generálové proslulí svou dobrotou, humánní státní zástupci,
skoro svatí výrobci munice. Zkrátka a dobře, když člověk věří úmrtním
oznámením, má dojem, že byla země obydlena hordou andělů bez křídel, o jejichž
existenci neměl tušení. Nic se tu nevyskytuje tak často jako láska, která v životě
existuje tak zřídkakdy v čisté formě, ve smrti však září odevšad. Jen se to tu hemží
prvotřídními ctnostmi, dokonalou péčí, hlubokou zbožností, nezištnou oddaností. I
pozůstalí vědí, co se sluší. Jsou sklíčení žalem, ztráta je nenahraditelná, nikdy na
nebožtíka nezapomenou. Je to povznášející čtení a člověk by mohl být pyšný, že
patří k rase, která má tak ušlechtilé city.
Vystřihnu úmrtní oznámení pekařského mistra Niebuhra. Je vylíčen jako
dobrotivý, věrný, starostlivý a milovaný manžel a otec. Viděl jsem na vlastní oči
paní Niebuhrovou, jak vylítla z domu s rozpuštěnými copy a v patách jí běžel
dobrotivý Niebuhr a řezal ji řemenem od kalhot. Viděl jsem paži, kterou starostlivý
otec zlomil svému synu Rolandovi, když ho v návalu vzteku vyhodil z okna
přízemního bytu. Bolestí sklíčené vdově se nemohlo stát nic lepšího, než že tohohle
zběsilce klepla konečně pepka a on se ráno svalil jako podťatý, když pekl housky a
koláče. Ale ona tomu všemu teď pojednou nevěří. Všechno, co Niebuhr provedl,
vymazala smrt. Stal se z něho ideál. Podivuhodný talent k sebeklamu a lži, který je
vlastní každému z nás, zazáří při úmrtí vždycky jako hvězda. Říká se tomu pieta.Nejpodivuhodnější však na tom je, že člověk pak tomu, co tvrdí, sám brzy
skálopevně uvěří, jako kdyby strčil do klobouku krysu a vzápětí z něho vytáhl
sněhobílého králíka.
Paní Niebuhrová prožila tuto tajemnou proměnu, když toho pekařského
darebáka, který ji denně mlátil, vlekli po schodech do bytu. Místo aby padla na
kolena a děkovala Bohu za osvobození, začala se tou smrtí ihned proměňovat. S
pláčem se vrhla na mrtvolu a od té chvíle jí oči neoschly. Své sestře, která jí
připomněla spoustu výprasků a Rolandovu špatně zhojenou paži, popuzeně
vysvětlila, že to jsou maličkosti, zaviněné vedrem pekařské pece. Niebuhr se prý ve
své neúnavné péči o rodinu moc dřel a pec na něj občas působila jako sluneční
úpal. Potom ukázala sestře dveře a truchlila dál. Je to jinak rozumná, poctivá a
pracovitá ženská, která se vyzná, ale teď pojednou vidí Niebuhra takového, jaký
nikdy nebyl. Věří tomu neochvějně, a to je právě na tom to nejpodivuhodnější.
Člověk totiž nejen celý život lže, ale také věří. Věří v dobro a krásu a dokonalost, i
když nic takového neexistuje, a když, tak jen jako cosi zakrnělého. A to je druhý
důvod, proč mě čtení úmrtních oznámení povznáší a dělá ze mne optimistu.
oznámení. Vrací mi to vždycky víru v lidství, zvláště po večerech, kdy jsme museli
hostit naše dodavatele nebo agenty. Kdyby bylo pravda, co se píše v úmrtních
oznámeních, byl by totiž člověk absolutně bez kazu. Jsou tu jen dokonalí otcové,
bezvadní manželé, vzorné děti, nezištné, obětavé matky, všemi oplakávaní
dědečkové a babičky, obchodníci, proti nimž byl František z Assisi nejspíš
nezřízený egoista, generálové proslulí svou dobrotou, humánní státní zástupci,
skoro svatí výrobci munice. Zkrátka a dobře, když člověk věří úmrtním
oznámením, má dojem, že byla země obydlena hordou andělů bez křídel, o jejichž
existenci neměl tušení. Nic se tu nevyskytuje tak často jako láska, která v životě
existuje tak zřídkakdy v čisté formě, ve smrti však září odevšad. Jen se to tu hemží
prvotřídními ctnostmi, dokonalou péčí, hlubokou zbožností, nezištnou oddaností. I
pozůstalí vědí, co se sluší. Jsou sklíčení žalem, ztráta je nenahraditelná, nikdy na
nebožtíka nezapomenou. Je to povznášející čtení a člověk by mohl být pyšný, že
patří k rase, která má tak ušlechtilé city.
Vystřihnu úmrtní oznámení pekařského mistra Niebuhra. Je vylíčen jako
dobrotivý, věrný, starostlivý a milovaný manžel a otec. Viděl jsem na vlastní oči
paní Niebuhrovou, jak vylítla z domu s rozpuštěnými copy a v patách jí běžel
dobrotivý Niebuhr a řezal ji řemenem od kalhot. Viděl jsem paži, kterou starostlivý
otec zlomil svému synu Rolandovi, když ho v návalu vzteku vyhodil z okna
přízemního bytu. Bolestí sklíčené vdově se nemohlo stát nic lepšího, než že tohohle
zběsilce klepla konečně pepka a on se ráno svalil jako podťatý, když pekl housky a
koláče. Ale ona tomu všemu teď pojednou nevěří. Všechno, co Niebuhr provedl,
vymazala smrt. Stal se z něho ideál. Podivuhodný talent k sebeklamu a lži, který je
vlastní každému z nás, zazáří při úmrtí vždycky jako hvězda. Říká se tomu pieta.Nejpodivuhodnější však na tom je, že člověk pak tomu, co tvrdí, sám brzy
skálopevně uvěří, jako kdyby strčil do klobouku krysu a vzápětí z něho vytáhl
sněhobílého králíka.
Paní Niebuhrová prožila tuto tajemnou proměnu, když toho pekařského
darebáka, který ji denně mlátil, vlekli po schodech do bytu. Místo aby padla na
kolena a děkovala Bohu za osvobození, začala se tou smrtí ihned proměňovat. S
pláčem se vrhla na mrtvolu a od té chvíle jí oči neoschly. Své sestře, která jí
připomněla spoustu výprasků a Rolandovu špatně zhojenou paži, popuzeně
vysvětlila, že to jsou maličkosti, zaviněné vedrem pekařské pece. Niebuhr se prý ve
své neúnavné péči o rodinu moc dřel a pec na něj občas působila jako sluneční
úpal. Potom ukázala sestře dveře a truchlila dál. Je to jinak rozumná, poctivá a
pracovitá ženská, která se vyzná, ale teď pojednou vidí Niebuhra takového, jaký
nikdy nebyl. Věří tomu neochvějně, a to je právě na tom to nejpodivuhodnější.
Člověk totiž nejen celý život lže, ale také věří. Věří v dobro a krásu a dokonalost, i
když nic takového neexistuje, a když, tak jen jako cosi zakrnělého. A to je druhý
důvod, proč mě čtení úmrtních oznámení povznáší a dělá ze mne optimistu.
05.03.2015 17:33:30
Život je hnojiště a my jsme červi,kteří se po něm plazí.
30.09.2013 20:39:36
Nicméně jsem toho názoru,rytíři,pokračoval,že byste velice chybil,kdybyste odmítal oženit se s ženou mrzuté nátury.
Jak to?
Víte,co odpověděl Sokrates komusi,kdo se ho ptal,proč svou hašteřivou ženu nezapudí?To neudělam!Pravil Sokrates.Nemohu se od ní odloučit.Má pro mne velkou cenu:cvičí mou trpělivost.
Jak to?
Víte,co odpověděl Sokrates komusi,kdo se ho ptal,proč svou hašteřivou ženu nezapudí?To neudělam!Pravil Sokrates.Nemohu se od ní odloučit.Má pro mne velkou cenu:cvičí mou trpělivost.
17.01.2013 17:09:34
Vida,taky jedna cesta po níž se mohl ubírat můj život.A v duchu se ptám,co by z oné možnosti bylo asi vzešlo,jsou to však jen takové nezodpověditelné,tantalovské otázky.Žádný muž,opakuji si pokaždé,nemůže tvrdit,že mohl být s nějakou ženou šťasný,dokud to nezkusil.A jakmile to jednou zkusí,ať už je výsledek šťastný nebo ne,zkouška přestává být zkouškou a stává se životem.
22.07.2012 10:12:07
ty bys byl,promiň,občas nejradši,aby se celý svět točil podle tebe.Jestli jednou nechceš skončit v ústavu,měl by ses víc otevřít.Vrhni se do života jako do řeky...
19.12.2010 14:01:53
Gustav se celý udýchaný opět vynořil z pralesa rodokmenů,,Tak tedy ujednáno,Anton,dostaneš za to štěně dobrmana od Herthy.Nejlepší obchod,jaký jsi v životě udělal´´ Pak se obrátil ke mně. ,, Chceš si ho vzít hned s sebou?´´Kolik vlastně stojí?´´
,,Nic.Vyměnil jsem ho za dobrmana,kterého jsem ti předtím daroval.Gustavovi musíš nechat volnou ruku.Jo,Gustav je pašák.´´Dojednali jsme,že si pro psa přijdu později,až dojezdím.Víš,co jsi dostal?Zeptal se mě Gustav venku.Úplnou raritu.Irského teriéra.Primisima.Bez chybičky.A k tomu rodokmen,dobrý bože,na ten se ani nedívej,jinak se budeš muset tomu čoklovi vždycky uklonit,než ho oslovíš.:-)
,,Nic.Vyměnil jsem ho za dobrmana,kterého jsem ti předtím daroval.Gustavovi musíš nechat volnou ruku.Jo,Gustav je pašák.´´Dojednali jsme,že si pro psa přijdu později,až dojezdím.Víš,co jsi dostal?Zeptal se mě Gustav venku.Úplnou raritu.Irského teriéra.Primisima.Bez chybičky.A k tomu rodokmen,dobrý bože,na ten se ani nedívej,jinak se budeš muset tomu čoklovi vždycky uklonit,než ho oslovíš.:-)
30.08.2010 14:04:01
Opice je karikatura člověka.Byla stvořena výslovně proto,aby lidem připomínalo co se stane,když se povolí nízkým pudům.