Detail uživatele Filip:

20.08.2010 09:29:24

Vicky si musela přiznat, že je pěkně rozčílená. Přes podzimní chlad se pořádně zapotila, když neznámého muže sledovala. Kolo přivázala řetězem ke stojanu, protože byla mnohem méně nápadná, když šla pěšky.
Muž s černým šátkem procházel ulicemi rychlým krokem. Hlavu měl skloněnou a ruce zabořené do kapes kabátu. Zdálo se, že ho nezajímá, co se kolem něj děje.
Jeho cílem byl malý ušmudlaný hotýlek v jedné zapadlé vedlejší uličce, který nesl jméno "U Černé kočky". Vstoupil dovnitř a dveře za ním s rachotem zapadly.
Ve dveřích byla bohužel zasazená tabule z matného mléčného skla, takže Vicky skrz ni nic neviděla. Počítala v duchu do třiceti a pak rovnoěž vešla dovnitř.
Hotel už pamatoval lepší časy.
Hned za rozvrzanými vstupními dveřmi byla miniaturní hala se špinavým zvlněným kobercem a třemi rozviklanými židlemi. Na nízkém stolku ležely ozmatané časopisy. Vypadaly, že jsou staré už několik měsíců.
ze sousední místnosti vyšel šouravým krokem nevrlý muž s několikadenním strništěm na bradě a s cigaretou v koutku úst. Rozmrzele se na Vicky podíval.
"Copak chceš?" zavrčel.
Vicky ukázala bradou na strmé schodiště vedle recepce.
"Ehm...ten muž, co právě vešel do vašeho hotelu..." řekla jakoby nic. "Toho...toho odněkud znám. Není to...není to ten známý...?"
Muž se strništěm jí na ten trik neskočil.
"Po tom je ti houby, kdo to je!" zavrčel zle. "A teď zmiz."
Vicky cítila, že klást další otázky nemá smysl. Stejně by na ně žádnou odpověď nedostala, muž by se jenom rozzlobil. A tak se dala na ústup.
V rozčilení ale přehlédla něco, co jí později mělo způsobit spoustu problému: na chodišti vedle rezidence stál právě ten muž, o kom nahlas mluvila...
 

05.08.2010 19:10:19

PŘEDMLUVA:
Říkali si Ocelový pakt. Ten zahrnoval Německo, Japonsko a Itálii, které v roce 1941 vymyslely smělý plán, jak ovládnout svět. Nastoupí od východu a západu a zničí britské impérium a poté Spojené státy. Sovětské Rusko jim nakonec připadne také a bude jim patřit svět - především Adolfu Hitlerovi, vládci národně socialistického Německa.
Na jaře 1941, když vypuuklo povstání v Iráku, stále ovládaného Brity, kteří po 1. světové válce převzali mandát v této odlehlé zemi, vůdci Ocelového paktu rozhodli, že Irák bude místem., kde si Japonsko a Německo podají ruce a zahájí svůj pochod k ovládnutí světa.
A proto hrstka Britů bojovala rozhodující bitvu proti fanaticky protibritským Iráčanům, kteří měli mnohonásobnou přesilu, plus proti elitě německé armády, údernému pluku SS Wotan. Britové zvítězili a impérium bylo zachráněno - na chvíli. Dnes už nejsou impéria, která by se měla bránit. Britští vojáci však stále bojují a umírají v té prokleté zemi Iráku. Tehdy stejně jako dnes bitva byla - a je - lstí proti lsti, zákeřností na zákeřnost, falší, krutostí a potoky krve.
Není to milý příběh. Ale tehdy v oněch temných dnech, kdy Británe bojovala o holé přežití, nebylo milých příběhů. Dnes to není jiné...
                                   Leo Kessler

05.08.2010 19:01:20

Seznam kapitol:

1 - Plán Orient
2 - Revolta v poušti
3 - Úderný pluk SS Wotan nastupuje
4 - Obrana
5 - Katastrofa
6 - Závěrečný spurt v Habbáníji
7 - Porážka a vítězství

30.07.2010 07:39:23

Kapitán OGPU spadl ze židle a dopadl v sedu s nohama doširoka roztaženýma do obrovské louže krve. Jeho temné brýle mu sklouzly z nosu, oči podivně šilhaly. Čepice s modrým pruhem a velkou rudou hvězdou zešikma visela nad jedním okem. Levá ruka mu bezvládně visela po boku, stékala po ní krev a kapala z prstů. Pravou rukou se snažil nahmátnout svůj nagan. Popadl ho, zvedl a zachechtal se. Následný výstřel v té uzavřené místnosti zazněl jako výstřel houfnioce v tanečním sále.
"Huráa!" křičeli vězni. Přibíhali jeden po druhém a jali se kopat do mrtvého těla důstojníka OGPU.

29.07.2010 19:29:56

Seznam kapitol knihy:

1 - Odporný dezertér
2 - Umírali ve dne, umírali v noci
3 - Fagen
4 - Sto třicet pět mrtvol
5 - Plivni a vypucuj
6 - Jeden druh vojáka
7 - Naše první setkání
8 - Zvláštnosti Balkánu
9 - Krásy Balkánu
10 - Uršula
11 - Poslední dny
12 - Portova dovolená
13 - Místo určení: Severní Afrika
14 - Tři dívky
15 - V kostele
16 - Před útokem
17 - Podívaná
18 - Zajetí
19 - Svině Meier
20 - Vyspěte se pořádně, hoši
21 - 988. záložní pluk
22 - Smrt volá
23 - Separátní mír
24 - Hrdý osud
25 - Obrněný vlak
26 - Zlomený krk a noha
27 - Přeju ti dlouhatánskou nemoc
28 - Válka pokračuje podle plánu
29 - Sovětská propaganda na frontě
30 - Ústup z Kyjeva
31 - Tm na drátech leží nějaký muž
32 - Velitel roty
33 - Von Barring

25.07.2010 08:28:21

(Závěr knihy)
 
"Paulus nesmí ustoupit, i když by tím ještě mohl svoji armádu zachránit, a Mansteinův osvobozovací útok nevyšel," řekl ponuře kapitán Klatt. "Rusové se ženou dál na západ, jestli nás zamknou u Rostova, je i kavkazská armáda na hrnci a Vůdce si může odepsat další milion vojáků. Tady jsme žádnou díru do světa neudělali."
"Vykašlat se na něj a hledat, kde nechal tesař díru," navrhl nadporučík Merck.
"To by byla zrada přísahy. To už tady radši se ctí zhebnnout."
"Pane kapitáne!P vpadl do bunkru spojař se spokojeným úsměvem na tváři. " Mám na drátě divizi, toho hraběcího kapitána von Tercka. Máme spálit všechny tajný papíry a připravit se k ústupu."
Oba důstojníci vyšli z bunkru. Kapitán spěchal na stanoviště spojařů a nadporučík Merck se zamyšleně zadíval na kavkazské vrcholy, pokrývající  se sněhem. "Pohřbili jsme tu spoustu dobrých chlapců," řekl smutně. "A nač to všechno bylo?"
Rozpomněl se na časym kdy v armádě začínal jako prosté ucho bez hodnosti, a rezolutně dodal: "Na hovno."
A vydal se pálit tajné dokumenty.
 

25.07.2010 08:11:30

Generálporučík se na Ericha díval láskyplně jako na syna, který mu právě předložil maturitní vysvědčení s vyznamenáním. Připnul mu na hruď Železný kříž II. třídy a pobočník pak přečetl rozkaz, kterým byl Erich povýšen na svobodníka. Nato luskl prsty a burš v oslnivé bílé kamizole obešel celou společnost s podnosm, na němž cinkaly sklenice se šampaňským.
"Už jste někdy pil šampaňské, svobodníku Bergere?" zeptal se velitel sboru milostivě. Nikdo jeho přeřeknutí neopravil, proto je mlčky strpěl i Erich. "Tohle je opravdu prvotřídní, je ještě z Francie. V Rusku nic podoného nenajdeme, pánové, tudíž nám zbývá jen jediné: rychle tu ruskou pakáž porazit a co nejrychleji se vrátit do civilizace."
Štábní důstojníci se úslužně zasmáli. Erich zachoval kamenný obličej a generálův pobočník na něj lišácky mrkl. Velitel sboru dopil, odložil sklenku na podnos a pobídl štáb k návratu do práce. Erich měl zůstal ještě na oběd, v jídelně ho posadili mezi nižší důstojníky na konci stolu. teprve nedávno povýšení i postarší poručníci ze zálohy se snažili tvářit povznešeně, novopečenému svobod níkovi Breitnerovi však nemohlo uniknout, s jakou závistí nenápadně okukují jeho Železný kříž, který si vysloužil v boji. Za bezpečná místečka ve štábech bylo možné získat rozličná vyznamenání, ale Železný kříž nikdy. Ten se uděloval výhradně za zásluhy na bitvním poli, proto byl - alespoň na počátku války - poměrně vzácný a vysoce ceněný.
 

24.07.2010 11:10:05

Bez přemýšlení jsem si opřel pravou ruku o ramneno. Její hrana je tvrdá - od malíčku až po zápěstí.
Vystřelím ruku vpřed, přímo do jeho ohryzku.
Gregor už zabil dalšího hranou dlaně zezadu mezi rameno a krk. Slyšel jsem zřetelně praskot a lámající se kosti.
Porta uskakuje elegantně stranou, aby uhnul dlouhému bajonetu, a jako blesk vráží spičky svých prstů ruskému četaři do krku takovou silou, že jej úder odhodí zpět a vojákova hlava se s prasknutím ulomí od páteře.
Můj úder byl dokonalý. Náš japonský instruktor by měl radost. Rozdrtil jsem mu hrtan a a prorazil průdušnici. Úder byl tak silný, že moje ruka mu vjela do krku a nezastavila se, dokud nenarazila do obratle, který spojuje hlavu s páteří, Udělal jsem jednu velkou chybu. podíval jsem se do tváře, uviděl zkřivená ústa a krví podlité oči.
Byla to žena!
Zůstal jsem dlouho sedět ve sněhu a zvracel jsem. náš instruktor ,měl pravdu: ikdy se na ně nedívejte! Tabijte je a běžte!
Trvcalo mi dlouho, než jsem zapoměl na její zkroucenou tvář.

24.07.2010 10:59:12

Generál Rotmistrov stál na pahorku, odkd byl dobrý rozhled, a sledoval situaci dalekohledem. Chruščov, který postával vedle něj, prohodil:
"Frickové berou do zaječích:" Mluvil pomalu, důrazně, jako kdyby sám sebe chtěl přesvědčit o tom, že to, co vidí, není žádný přelud.
"Vy jste to vlastně předvídal," řekl Rotmistrov. Chruščov se pousmál.
"Možná ano, ale sám jsem si tak úplně nevěřil."
Rotmistrov zrovna neměl Chruščova v lásce a na generálním štábu s ním měl jen problémy, ale teď byla situace jiná. A tak se zeptal:
"Co teď bude dál?"
Chruščov zvedl zaťatou pěst a ukázal na ustupující tanky Wotanu:
"Půjdeme dál, soudruhu generále! Půjdeme dál na západ."
"A náš cíl?"
"Naším cílem, soudruhu generále," řekl budoucí největší muž Ruska, "naším cílem bude Berlín"

24.07.2010 10:50:22

(Začátek knihy)
Obrněný transportér ostře vybočil, jak se vyhýbal kráteru rovnou uprostřed cesty, prudký náraz na výztuže mi málem vyrazil dech. Naše naděje znovu pohasly, opět jsme byli na ústupu, který se teď zastaví až bůhvíkde.
Transportér sebou znovu ostře mýkl, řidič patrně před válkou jezdil jen s kravami. Vztáhl jsem ruce, zachytil se kovových vzpěr nad sebou a vytáhl se na okraj korby. Namísto vlahého vánku mi do obličeje šlehl závan horkého vzducu páchnoucího hořlavinou a a puchem rozkládajících se těl, ležících po cestě.
Kodrcali jsme se k Bělgorodu cestou, kudy jsme se před desti dny probíjeli vpřed, míjeli jsme rozbitá nepřátelská postavení, zničená děla, vyhořelé vraky tanků a letadel, linie ruských zákopů, táhnoucích se od obzoru k obzoru. Teprve teď, kdy jsme toto vše mohli pozorovat "ve zkratce" , jsme si dokázali udělat správnou představu o velikosti našeho činu, o úsilí, které jsme museli proti mnohem silnějšímu nepříteli vyvinout. O to víc mě pálil v tváři potupný pohlavek, který nám vojákům uštědřil říšský kancléř.

24.07.2010 10:38:38

Rudí na frontě neustále dotírají: jakmile moje sádra dostatečně ztuhne, odnášejí mě na nosítkách k sanitce. Odvracím hlavu od hromady nešťastníků, kteří zemřeli cestou na obvaziště nebo nepřežili operaci - skládají je vedle stanů na sebe jako polena - ale příliš jsem si tím nepomohl. Saniťák v zakrváceném plášti právě vynáší z operačního stanu plechovou dětskou vaničku naplněnou amputovanými končetinami a vyoperovanými orgány a překlpí její obsah na malý náklaďák. Z vozu na zem crčí krev jako by byl živý, prostříolený nepřátelskou palbou.
Zvracím, jakási nechutná kaše zaneřádí zadnímu nosiči kalhoty a holínky. "Ty prase!" říká unaveně a táhne se dál, zatímco mu mé zvratky sjíždějí po noze dolů. Omlouvám se, ale tím všechno jenom zhorším. Raději jsem se měl tvářit, že nejsem při vědomí.

23.07.2010 19:09:22

Seznam kapitol z knihy Říšská vlajka zavlaje:

1 - Přichází podplukovník Sturmer
2 - Cesta do neznáma
3 - Rudí orli
4 - "Starý kožený ksicht" činí rozhodnutí
5 - Poslední etapa

23.07.2010 19:07:08

Seznam kapitol:
1 - Útok Brandenburských
2 - Jsou tu Yankeeové
3 - Vrchní velitel
4 - Do ďáblovy zahrady
5 - Zrada
6 - "Rommel jde... Rommel jde"
7 - Bitva o průsmyk Kasserine
8 - Plukovník na návštěvě u Rommela

23.07.2010 19:04:46

Kapitoly:

1 - Zajetí
2 - Únik
3 - Pochod smrti

23.07.2010 19:03:41

Kapitoly:
1. část - Past
2. část - Průlom z obklíčení
3. část - Spojení