• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (2)
• Úryvky (0)

Obsah: Tyrolské elegie

Jiskřivá satirická skladba ostře politického ražení líčí věrně Havlíčkovu násilnou deportaci do Brixenu před Vánoci 1851. V ironické transformaci se toto cenné svědectví stalo obžalobou bachovského Rakouska, poměrů po roce 1848. Statečný satirik chtěl i ve chvílích osobně bolestných „naší chase plamenem veselým na cestu svítit".
Už dříve dal desítkám písní aktuální texty. Šířily se - cenzura necenzura - od úst k ústům. Vstupní motiv elegií je parafrází méně známé lidové písničky Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý les. Celý hořce humorný žalozpěv je vlastně promluvou k měsíci, který je jediným druhem básníkova vyhnanství.
Havlíček nebyl „treu und bieder", tedy věrný a řádný občan rakouský, jak se Žádalo v císařské hymně. A tak je „ve cviku" v tyrolské „Sibérii", kde ho „černý dvojhlavý orel drží v klepetech" a kde je hlídán „anděly strážci". Burcoval kritikou spící vídeňské pány, a tak byl uprostřed noci zatčen a „na státní outraty" odvlečen. „Dvě hodiny po půlnoci - když na třetí šlo, / tu mi dával žandarm / u postele šťastné dobrýtro. " Smutné bylo krátké rozloučení s matkou, ženou, sestrou a malou Zdenčinkou. „Vtisknul jsem však poděbradku silně do čela, aby se těm policajtům slza nezablyštěla. "
Báseň vrcholí VIII. zpěvem, který virtuózně rozvádí známou epizodu z nebetyčných Alp. Dramatické podání nevynechává jedinou příležitost k zesměšnění režimu. Jednotlivé sloky ilustrují skvělou autorovu schopnost politické narážky, která vždycky míří do černého: „Hory, skály ohromnější ještě, / než jest hloupost mezi národy, / vedle cesty propast bezedná jak / drška armády. / Temná noc jak naše svatá církev / a my jedem z kopce jako mžik, / darmo křičí Dedera: "Drž koně! " - / prázdný je kozlík... " Stalo se skutečně, že policejní patrola strachy vyskákala - Havlíček zůstal: „Ach, ty vládo, převrácená vládo! / Národy na šňůře vodit chceš, / ale čtyřmi koňmi na opratích / vládnout nemůžeš! "
Prostředkem humoru je opět lidový jazyk, hovorové výrazy se obracejí k prostému čtenáři (dobrýtro, špiritus, již ani nekvik), dosti časté jsou výrazy převzaté z němčiny. Charakterizují jazykové poměry ve starém Rakousku.