• Životopis
• Tvorba (2)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Fučíková Gusta - Životopis

Spolupracovnice a žena Julia Fučíka, autorka vzpomínkových knih, novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, politická pracovnice; podala cenné svědectví o Fučíkově osobnosti i životních osudech a rozhodující měrou se zasloužila o zpřístupnění jeho díla; významná je též její veřejná činnost a působení v mírovém hnutí.
 
Narodila se 28.8.1903 v Ostředku u Benešova v dělnické rodině. Původ­ně se jmenovala Gusta Kodeřičová. V necelých dvou letech ztratila mat­ku, otec se podruhé oženil, avšak s nevlastní matkou již nevycházela dobře. Proto se také její kontakty s rodinou záhy zpřetrhaly. Dětství prožila v Načeradci na Benešovsku. Absolvovala obchodní akademii v Praze (1921), poté studovala na vysoké obchodní škole, ale toto studium nedokončila. V r. 1923 se seznámila s Juliem Fučíkem, v následujícím vstoupila do KSČ. V meziválečném období pracovala mj. na ministerstvu Školství a národní osvěty, v Mezinárodním všeodborovém svazu, na so­větském obchodním zastupitelství a od r. 1936 jako překladatelka v re­dakci Rudého práva. 30.7.1938 se provdala a o rok později odešla se svým manželem do Chotiměři u Domažlic. Za nacistické okupace se za­pojila do ilegální odbojové činnosti. V dubnu 1942 byla zatčena, vězněna v Petschkově paláci a na Karlově náměstí v Praze, potom v Terezíně a Ravensbrücku.
Po návratu z koncentračního tábora pracovala jako redaktorka ve Stát­ním nakladatelství politické literatury (1945-67). Mimoto rozvíjela roz­sáhlou veřejnou aktivitu. Od r. 1949 byla členkou Československého výboru obránců míru (od r. 1951 byla členkou předsednictva a v letech 1953-68 místopředsedkyní), v letech 1955-67 byla členkou Československého výboru žen, od r. 1969 předsedkyní Československé rady žen a místo­předsedkyní Mezinárodní demokratické federace žen. V r. 1970 se stala místopředsedkyní Československého výboru pro evropskou bezpečnost a členkou předsednictva Československého mírového výboru. Od r. 1971 byla členkou ÚV KSČ, poslankyní Federálního shromáždění a členkou je­ho předsednictva. Byla rovněž čestnou předsedkyní Světové rady míru a Českého svazu žen. Vykonala velké množství zahraničních cest. Její mnohostranná činnost byla oceněna udělením Československé ceny míru (1955) a řady vysokých vyznamenání.
V meziválečné době pomáhala Juliu Fučíkovi v jeho novinářské a kri­tické práci, spolupracovala s nim i jako překladatelka (přeložila např. spis Karla Sabiny Počátky českého divadla, 1940). Po osvobození věnova­la mnoho let přípravě dvanáctí svazků Díla Julia Fučíka (1945-63). Na tuto editorskou činnost navazuje podílem na vydávání osmisvazkových Spisů Julia Fučíka, vycházejících od r. 1979.
Gusta Fučíková dále uspořádala několik výborů z Fučíkových prací, k nimž napsala předmluvy nebo doslovy. Pro dospělé jsou např. určeny výbory Lidé, bděte! (1951), Ze zápisníků mladého Julia Fučíka (1963, spo­lupráce Vladimír Dostál), Život člověku. Budoucnost komunismu (1978). Mladým čtenářům je adresován svazek O umění pro děti (1960), Čtení o českých umělcích a buditelích (1960), Poselství z moře času (1978). Spolu s Ladislavem Štollem Fučíková napsala úvod k samostatně vydané reportáži Historie stalingradského traktoru (1953). Vedle toho otiskla o Juliu Fučíkovi mnoho článků v denním tisku a časopisech, podílela se na publikaci Julius  Fučík v obrazech (1952), přispěla vzpomínkovou stati do sborníku Poslední boj Julia Fučíka (1953) atd. Je rovněž autorkou Fučí­kova stručného portrétu, který u nás vyšel v několika cizojazyčných ver­zích (Julius Fučík, 1953, 1955).
Vrcholem literární tvorby Gusty Fučíkové jsou dvě obšírné vzpomín­kové práce: Vzpomínky na Julia Fučíka (1961) a Život s Juliem Fučíkem (1971). V první knize se autorka soustřeďuje pouze na roky 1939-45. Přibližuje v ní Fučíkovu osobnost, členy rodiny a přátele, jeho plány, způsob práce a okolnosti vzniku literárněhistorických studií. Poté zachy­cuje Fučíkovo působení v komunistickém ilegálním odboji, podává svědectví o jeho zatčení, věznění, o genezi Reportáže psané na oprátce a tra­gickém konci. O sobě mluví málo, více místa věnuje pouze své internaci v Ravensbrücku a jeho osvobození Rudou armádou. Vychází zde neje­nom z vlastních zážitků, ale i z dokumentů, cituje korespondenci atp. Podobný charakter má i druhé dílo, v němž Fučíková zobrazuje život svého muže od dětství až do r. 1939. Při evokaci Fučíkových dětských let a mlá­dí vychází z „jeho vyprávění, ze střípků vzpomínek“ rodičů, sester a pří­buzných, při líčení jeho života ve 20. a 30. letech se opírá především o vlastní zážitky a vzpomínky. Osobně laděné pasáže tu však nedominují, celá práce se spíš blíží objektivní biografii.
Obě vzpomínkové knihy Gusty Fučíkové mají velkou poznávací hod­notu. Představují nejenom autentickou výpověď o osobnosti a díle Julia Fučika, nýbrž i pravdivý obraz meziválečných let a doby fašistické oku­pace. Tvoři jádro autorčiny literární činnosti, harmonicky se doplňující s její rozsáhlou publicistickou a editorskou aktivitou i veřejným působe­ním.
'Životopis autora Fučíková Gusta'