• Životopis
• Tvorba (4)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Mejstřík Karel - Životopis

Prozaik
 Otec byl strojní zámečník. V rodišti navštěvoval Mejstřík obecnou školu, od 1913 reálné gymnázium. Po maturitě (1921) začal studovat na FF UK (přednášky F. X. Šaldy a Zdeňka Nejedlého), z rodinných a finančních důvodů však odešel a od 1922 učil na Rakovnicku nejprve rok v Čisté a poté v Senomatech (setkal se zde s pěvcem Karlem Burianem). 1927 se usadil v Rakovníku, kde působil jako odborný učitel na měšťanských školách (do 1945), jako okresní knihovnický a osvětový inspektor (do 1950) a vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru (do 1960).
 Věnoval se místní kulturní a osvětové činnosti; byl členem někdejšího akademického spolku Krakovec, s jehož dramatickým souborem pracoval, a byl jedním ze zakladatelů a zároveň dlouholetým členem redakčního kruhu Rakovnických novin (od 1930, 1992–93 zde Diogenes a kočky), v nichž publikoval divadelní, výtvarné a literární kritiky, články a fejetony. Dále od 30. let přispíval do periodik a periodických sborníků: Národní osvobození (1930–32), Věstník Muzejního spolku královského města Rakovníka a politického okresu rakovnického (1934–1940), Vlastivědný sborník okresu rakovnického s Křivoklátskem a kralovického s Manětínskem (1930–34); po 1945: Čtenář (1955), Rozvoj (Rakovník, 1962–82), Svoboda (1959–78), Rakovnická regionální revue (1968), Zemědělské noviny (1968) a Čs. rybářství (1970–80). Užíval šifer -k, km. , K. M.
 Ústředním tématem Mejstříkových próz se stal vesnický život na Rakovnicku a Křivoklátsku ve své celoroční pravidelnosti i proměnlivosti. Svět chalupníků, dřevařů, nádeníků, dělníků v lomech, chmelařů i rybářů ožívá v nekomplikovaných příbězích, tvořících často volně pojaté pásmo a odehrávajících se v jedné lokalitě a komunitě. Obrázky ze života uvádějí čtenáře všedními, svátečními, ale i tragickými událostmi (např. pouť, dočesná, cholera) do 19. století (Na přílepském bělidle), jindy ilustrují nedávné dějiny: období nacistické okupace (Smrt a les) či socializaci vesnice (Domov můj, Těžké kročeje); v líčení osudu postav vymaňujících se z drsného prostředí je Mejstřík mnohdy poplatný zjednodušujícímu naturalismu, v průhledu do vnitřního života nalézá soucit, soudržnost, vitalitu. Výrazně uplatňovaný středočeský dialekt zesiluje regionální vyznění próz. Publicisticko-regionální charakter mají i rozličné Mejstříkovy drobné tisky vydávané pro potřeby místního kulturního života a připomínající rakovnický pobyt Zikmunda Wintra (Deset bohatých let) i jiné význačné postavy Rakovnicka (Jak jsem je potkal aj. ). Pro rakovnické ochotníky zdramatizoval Mejstřík humoresku Zikmunda Wintra Kdo s koho? (Pro lásku a cech), napsal historickou hru o Janu Husovi (Kam jdeš, Jene), vesnické drama z doby po první světové válce (Tvrdá cesta) i hru ze současnosti (Blýskání na časy).

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Na přílepském bělidle (P 1934); A neuvoď nás (PP 1936); Režná zem (PP 1947); Smrt a les (PP 1959); Domov můj (PP 1962); Těžké kročeje (PP 1978); Rakovnické povídačky (PP 1983); scénicky: Tvrdá cesta (1949); Blýskání na časy (1953); Pro lásku a cech (1966, dramatizace prózy Z. Wintra Kdo s koho? ); Kam jdeš, Jene (1967).
Ostatní práce: Rakovníkem po velkých stopách (1973); Rakovnickem po velkých stopách (1974); Jak jsem je potkal (1976); Kulturní Rakovník (1986); Deset bohatých let (1987); Vzpomeňte a nezapomeňte. Rakovník 1938–1945 (1990).
Příspěvky ve sbornících: Ochotnické divadlo. Rakovník 1812–1972 (1972); Vavřín Zdeňku Štěpánkovi (1986).
Uspořádal a vydal: Padesát let dívčí školy v Rakovníku (sb. , 1936); 30 let Muzejního spolku (1941).


'Životopis autora Mejstřík Karel'